Pochod za Rumcajsem

29.3. jsme na pozvání kamarádů vyrazili na výlet do Jičína a do Nové Paky. V sobotu se v Jičíně konal pochod za Rumcajsem. Jelikož nám stále balení na výlety trochu trvá, dorazili jsme poměrně pozdě, pochod už dávno začal..ale naštěstí jsme stihli pouťové stánky a dali si langoše a zmrzlinu :-)

Vyšli jsme si pak jen na jeden z nejkratších "dětských" pochodů (bohužel jsme už nestihli žádné atrakce, protože jsme vyrazili 2,5hod po skončení začátku pochodu :-)) k Valdštejnská lodžii (5 km okruh). Je to nádherná budova, která mi z české architektury docela vybočuje svým maximalismem. Bohužel jako mnoho takovýchto památek nenávratně chátrá a opadává z ní omítka. K lodžii vede z Jičína dlouhatánská krásná alej, na jejímž druhém konci můžeme vidět jičínskou Valdickou bránu.

   Kamarádi, se kterými jsme vyrazili mají teď půlročního Adámka, jen v průběhu cesty v nosítku několikrát usnul, zatímco Norinka chtěla neustále pochodovat :-) Když jsme si dávali oběd na dece v parku, tak si s ním Norinka chtěla neustále hrát a osahávat si ho- oči, pusa, nos.. Chudáček se nemohl ani moc bránit. Nori mu brala dudlík a padala na něj.. prostě komedie aneb "mladší děti, na Norinku bacha" :-)

Odpoledne jsme se přesunuli do Nové Paky a dali si pivečko na zahrádce v místní vyhlášené restauraci Novopacké sklepy.

K večeru jsme se ubytovali. Dostali jsme malý kumbálek v prvním patře krásného polorozpadlého stavení ze začátku 19.stol., který si pořídila Jožinovo rodina v roce 1986. Když ho koupili, byla to ruina s vymlácenými okny, do nichž několik let sněžilo. Teď se dům obyvatelný, ale potřebuje ještě veliké investice. Místo a krajina okolo je ale k nezaplacení. Trochu jsme se báli, rozpálených kamen v místnosti, ale nakonec světnice prošla s označením baby friendly- Norince a snad ani světnici se nic nestalo :-)

Poprvé jsme dali Nori spát do spacáku. Pokoj, ve kterém jsme spali byl vyložený matracemi, takže jsme postýlku ani nestavěli. Trochu jsme bojovali se světlem, které tam nebylo a svítili jsme v pokoji chůvičkou. Nori jsem uspávala v Ondrovo velkém spacáku pro dva, který jsme dostali jako svatební dar.. a šli jsme hrát Osadníky.

Nori byla moc statečná a myslím, že se jí na vesnici v krásné čisté přírodě spalo moc dobře. Ani se v noci moc nebudila. Ráno mohla opět vyrazit na dvorek a prozkoumávat travičku, hlínu a honit černou anglickou kočku, která byla úžasná a trpělivá a Norince nic neudělala ani když jí tahala za ocas :-)...