Jdu na krátko..

...Tento článek jsem schválně napsala již 27.9.2014, ale zveřejňuji později..

Většina lidí si myslí, že když kojíte, není možné otěhotnět. Ve skutečnosti se říká, že nesmíte spoléhat ani na to, že žena nemá periodu. Každá jsme jiná, můžeme otěhotnět kdykoli. Znám maminky, které otěhotněly po šestinedělí, znám takové, co kojily své dítě déle než dva roky, neměly menstruaci a přesto otěhotněly. Já jsem Norinku kojila poměrně často, periodu jsem dostala, když jí bylo 14 měsíců přesně před našim výletem do Chorvatska:-) ..a otěhotněla jsem s prvními plodnými dny.

Řekla jsem Ondrovi, že až budu těhotná, půjdu "na ježka".

Proč? Mám ráda změnu. Nikdy mě dlouho nebavil stejný účes. Řekla jsem si, že chci jednou v životě zkusit, jak budu vypadat :-) Myslím, že výsledek nebyl špatný. Mnoha lidem se to líbí. Ondrovi moc. Já si připadám jako úplně jiný člověk. Myslím, že člověk na to musí mít odvahu. Myslím, že za vás mluví to, jak jste ostříhaní, jak jste oblečení.. Je to váš první dojem před lidmi. Ostatní si o vás dělají názor..

Už jsem nakrátko skoro 2 měsíce, roste to poměrně rychle. Zatím je mytí a sušení vlasů stále příjemné. Čepice jsem letos začala nosit dřív :-) Těším se, až to bude delší a dělší- teď to vlastně stále bude změna a zábava.

Co se týče mých pocitů z těhotenství. Druhé těhotenství mne seznámilo s nevolnostmi a únavou. Bylo nutné jíst častěji po menších dávkách. Také mám mnohem dřív vidět bříško. Je teď pro mne čím dál těžší nosit Norinku do 4.patra, ale alespoň už je schopna sama sejít.

Nemám už tolik času myslet na to, že jsem těhotná. Teď jsem ve 3.měsíci, na konci 1.trimestru. Asi budu rodit zase v Motole, i když tam bohužel nemohou malé děti, což by znamenalo skoro nevidět Norinku..


25.12. konečně mám čas to dopsat:-) Vlasy už mám o něco delší, viz foto. Jsem na konci 2.trimestru. Bříško roste, Norinka je stále těžší, ale už jsem překonala tu nejhorší únavu z těhotenství, kdy jsem musela každou volnou chvíli spát.
Když byl Norince rok a 7 měsíců, přestala jsem kojit, ale stále jí zůstala závislost na prsou:-) ..aspoň si sáhnout:-D Nejdřív jsem kojení omezovala a pak jí už nedávala, vždy jsem se snažila odvést její pozornost jinam, na jídlo nebo hračku. Ztěžovala mi to její nemoc, rýma.. Nori pije stále jen vodu, takže umělé mlíko do ní není možné dostat..
Začala lépe spát, i když se budila v šest. Ale přes oběd začala spát déle. V jídle je pořád vybíravá.. Přibrala jsem zatím cca 8kg, což je víc než v 1.těhotenství, ale to se dalo čekat, nemám čas tolik cvičit a cítím, že svaly mám ochablé.
Teď o svátcích se zase trochu nacpu, ale jsem šťastná a veselá..

Bio stravování

Na rovinu..
V dnešní době plné upravovaných jídel, kde se tady něco odebere ( např."nízkotučné" ) a tu něco zas přidá (vitaminy a někdy i mnohem hůř), už by se člověk v nabídce skoro ztratil. Já jsem pro tradiční přípravu jídel bez konzervantů, sladidel, barviv..proto si předtím než něco koupím zásadně čtu složení. Je to smutné, výrobci se snaží ušetřit, prodávané jídlo čím dál více šidí, dávají míň masa, přidávají konzervanty, aby déle vydrželo.. Jak to dělávaly naše babičky?
Poctivé potraviny jsou sice dražší, ale my jsme si řekli, že na jídle šetřit nebudeme. Nechceme si znečistit tělo toxickými látkami, které ať si to připouštíme nebo ne ovlivňují naše zdraví, naši náladu i délku života. 

Mléčné výrobky
Nejsem fanoušek mléčných výrobků. Jíst je není přirozené, ani zdravé. Někdy už ale nevím, co Norince dát, aby jedla :-) Navíc je to v některých koláčích a omáčkách opravdu lepší ..Ví ale většina lidí, co kupuje v tetrapakových krabicích? Jak to, že je to "mléko" schopné tak dlouho vydržet a když se zkazí, smrdí, jako tchoř? Co je nízkotučné mléko? Toto mléko má "vyměněný tuk". Nemá s kravským mlékem skoro co dělat. 
Když chcete pořádné mléko, zajděte si na farmářský trh nebo sledujte označení "nehomogenizované". Takové mléko, když se zkazí, dá se pořád pít, ale já z něj dělám lívance. Mňam. 
Četli jste složení dětských tvarohových svačinek? Norince připravuji "domácího Lipánka" tak, že jí ušlehám domácí smetanu a jemný tvaroh 1:1 a přidám třtinový cukr s vanilkou.

Tátovo žena Renata koupí u farmáře několik litrů mléka, se shora sundá smetanu, kterou použije nebo z ní ušlehá máslo, různými postupy si udělá třeba domácí tvaroh, jogurt,..  a ve speciální varné nádobě, kde se dá nastavit teplota, připravuje sýry. V dnešní době obdivuhodné, ale člověka ani nenapadne, kolik tím vlastně ušetří..
Renata peče i domácí chleba a umí i výbornou domácí šunku- složení? : Maso, sůl a koření, někdy šťáva z řepy, která dodá růžovou barvu. Vše výborné a snadné.

Co je Bio?
Označení bio by mohly mít všechny věci ze zahrádky, které majitel ničím "nestříká". Bio farmy to mají o to specifičtější, že musí být i v určité vzdálenosti od města, musí sklízet, sít a plít ručně a splňovat další parametry které neznám.. Jen vím, že to není snadné. 

Zvířata by neměla být krmena růstovými hormony (nejčastěji kuřata..pak se maminky diví, že se rodí velké děti..), antibiotiky (většinou krávy a to preventivně) . Bio maso je tak mnohonásobně dražší, protože takový farmář musí mít zvířata se volném výběhu a riskuje nemoci.
Já osobně tak dávám přednost králíkům, kteří údajně antibiotika odmítnou nebo zvěřině, která se živí volně sama v lese.

Naštěstí pro nás se lidé opět začali navracet k tradičnímu chovu a pěstování a můžeme najít čím dál více malých farem s ovečkami, husami i domácími vajíčky.

Dobrá farma
Když vejdete do bio obchodu a podíváte se do oddělení ovoce a zeleniny, aby vás trefil šlak. Vše je několikanásobně dražší, což je způsobeno také tím, že je vše dovezené.. Naposledy mi vyrazila dech bio jablka, nevím odkud, za 80 Kč/kg. Tak tahle bohatí nejsme :-) 
.
Říká se, že se mají jíst sezónní potraviny, ideálně ty, které rostou v místě vašeho bydliště. Pro české bio potraviny nemusíte jezdit daleko ani platit 5x víc. Jedna z úspěšných bio farem se nachází jen několik kilometrů severně od Prahy v malebné obci Máslovice, kam se dostanete z Kobylis MHD za 30 min nebo přívozem.
Nejen ovoce a zeleninu si můžete objednat až domů přes internet na stránkách www.dobrafarma.cz, zakoupit v určitých dnech na trhu u metra Kobylisy nebo v obchůdku Dobrá farma Dukelských hrdinů 15, který má otevřeno ve všechní dny od 10-19hod nebo si ho můžete přijet sami sklidit!!
Dýňobraní na Másle
Minulý víkend jsme se zúčastnili již druhé akce, kterou Dobrá farma pořádala. První byla Jahodobraní, kde si člověk mohl sám sklidit nejen jahody ale vše, co právě rostlo a když jste hodinu pomáhali plít brambory, mohli jste si odnést jahody i zadarmo.

I tato podzimní akce se v Máslovicích velmi vyvedla. Dobrá farma pěstuje mnoho druhů dýní, pokud znáte jen hokaido a nevíte, co s ostatními druhy, mohli jste si za symbolickou cenu koupit a ochutnat dýňový slaný či sladký koláč, pomazánku, zapečené dýně, dýně na grilu nebo třeba i dýňový kompot.  

Děti si mohly samy vydlabat halloweenovou dýni, ale myslím, že je bavilo i hledání nejkrásnější dýně v poli nebo vykopávání mrkve.

Norinka se těšila z oveček, kohoutů a slepic, které mohla honit na zahradě a my jsme se hlavně těšili na poctivou dýňovou polévku, vařenou na ohni v kotlíku :-)

 

Nakonec jsme si nakoupili šťavnatá jablka, nakopali mrkev, petržel a brambory a já si domů za okno koupila i mátu peprnou. 

Moc jsme si to užili, potkali spoustu zajímavých lidí, nasbírali energii ze sluníčka a příjemné farmy a těšíme se na další akci.

Pokud by měl někdo zájem, samosběr nabízí farma kdykoli. Je to určitá form relaxace spojená s tím, že si odvezete výborné zdravé jídlo, kde jde vidět, že mrkev opravdu normálně neroste rovně a není všechna stejná jako z katalogu. Přihlásit se můžete i na brigádu :-)

3 jezy

Letos jsme už po 4. vyrazili na úžasnou každoroční pražskou akci "Prahou přes 3 jezy", která se jede vždy na Svatého Václava. Start plavby je na ostrově Císařská louka a konec na Štvanici. Vodáci mají nejen jedinečnou šanci vidět Prahu z jiné perspektivy, ale projet si i jezy a Čertovku a třeba se i vykoupat. 

Tento rok s námi poprvé vyrazila i Norinka. Samozřejmě měla půjčenou vlastní vestu, která je povinným vybavením. Půjčili jsme si snad největší raft, co jde a na poslední chvíli se odhlásila téměř polovina posádky, takže jsme nakonec jeli 5 dospělých a 3 děti do 5let, s tím, že my jsme s Nori opustili loď na Žofíně- po prvním jezu.

  

Báli jsme se, že to Nori brzo přestane bavit, naštěstí ji zabavily nejen lodičky, ve kterých se plavila kromě dospělých vodáků spousta dětí a psů, ale i labutě, tramvaje a mosty, pod kterými jsme se snažili vytvořit ozvěnu. Naučila se perfektně říkat "ahooj" a mávat vodákům..

Počasí vyšlo báječně. Bylo teplo až moc, takže se někteří členové posádky měli stále chuť osvěžovat, zatímco se dospělí neřidiči osvěžovali jinak.

Obávaný první jez jsme s Nori nakonec sjeli, v prostředních řadách už nás ani moc neošplouchnul, ale Nori se trochu vylekala a byla ráda, že jsme pak mohli vystoupit a jít si hrát na dětské hřiště na Žofín, kam se jinak moc nedostaneme.

Lidí se této akce účastní každý rok mraky, ale i tak myslím, že byla Nori asi nejmladší účastník :-) Těšíme se na příští rok..

Týden v Srní

Poté co jsme koupili sedačku na kolo, přišla její další velká zkouška. Vyrazili jsme s Ondrovo rodiči na týden do malebné šumavské vesničky Staré Srní, kam jezdí už několik let a mají tam vybrané oblíbené trasy jak na kolo, tak na cesty kombinované s cyklobusem nebo pěší. Počasí nemělo být příliš příznivé, takže jsme měli možnost vyzkoušet více těchto variant.
Ubytovali jsme se v penzionu Staré Srní, kde je příjemné ubytování obzvlášť, když dostanete pokoj s terasou a dělají výborné velké snídaně a večeře.

1.výlet: LIPNO 

 Hned první den mělo pršet, tak jsme se rozhodli udělat si výlet do městečka Lipno a prohlédnout si opěvovanou "Stezku korunami stromů" a u té příležitosti navštívit jednu z největších výstav z Lega v ČR "Ujíždíme na kostkách".
Parkoviště u "Stezky korunami stromů" bylo plné. Prošli jsme pěšky dál okolo lanového parku a obří bobové dráhy. Stezka je uzpůsobená jak pro pěší, tak pro kočárky, kola a koloběžky. Nahoru vede i lanovka, pod kterou se táhne sjezdová trať pro kola a koloběžky. Lanovka vozí kola nahoru a tak si návštěvníci můžou zapůjčit koloběžku třeba jen na sjezd dolů.

 Samotná stezka je krásně vytvořená, plná poučných i adrenalinových zastávek. Nahoře to ale poměrně nepříjemně foukalo a navíc nás zastihl déšť. Nori se to nelíbilo, tak jsme museli utíkat zase dolu. K autu jsme se svezli lanovkou a šli hledat restauraci, kde bychom se mohli něčím zahřát.

 Dali jsme si polévku v restauraci v Lipno pointu, kde bylo úžasné venkovní posezení s obrovským hřištěm a vyhlídkou na Lipno. V létě bych sem rozhodně ještě zašla.

Výstava Lega byla fascinující a ohromující. Každý rok tam prý stavitelé vylepšují své výtvory. Letos se tu objevili i pohybující se stroje. Nádherná byla architektura, ale i komplety s příběhem. Westernová nebo futuristická městečka..Sem tam člověk zahlédl postavičky z Hvězdných válek, jak číhají na věži Sv. Víta nebo Homera Simpsona na koncertě Kabátů..


2. výlet: KOLA- Stodůlky, Dobrá voda, Prášily- 35,5 km

Druhý den jsme vyrazili na kola. Cestou jsme míjeli krásné vyhlídky a potůčky. Na kopec Stodůlky, bývalou vybombardovanou vesnici, kde jsou doteď všude nápisy "Pozor nevybuchlá munice", jsem kolo raději vedla. Ondra vyjel i s Norinkou na zádech :-) Vystoupali jsme a zase sjeli k malé vesničce jménem Dobrá voda, kde je u kostela sv. Vintíře kaplička s údajně léčivou vodou. V kostele je pozoruhodný skleněný oltář.

Občerstvili jsme se v příjemné nově zrekonstruované restauraci a penzionku Rovina, kde jsme s Norinkou poprvé krmili kozy a ovce. Nori tam stále honila čiči, které má obecně moc ráda a fascinují ji.

3. výlet: KAŠPERSKÉ HORY a hrad KAŠPERK

Po náročném dni na kole jsme vyrazili na výlet opět autem. Naplánovali jsme si cestu do Kašperských hor, což je dnes už jako mnoho šumavských měst, město poměrně vzkvétající a těší se hojné návštěvě turistů. V místním muzeu jsme si prohlédli výstavu gotických soch z nejrůznějších kostelů (bohužel, nic pro mě) a zároveň si prošli i stálou expozici s lidovým uměním a patrem plným vycpaných ptáků a savců Šumavy :-) To už bylo poučné.

Na internetu jsme si našli sympatickou kavárnu "Nebespán"s velkým dětským koutkem, který byl vlastně celá jedna místnost, oddělená od kavárny chodbou, což vyžadovalo neustálý dohled..ale musím říct, že takový luxusní koutek jsem ještě nikde neviděla. Škoda, že pršelo, protože zahrada vypadala také luxusně. Tato kavárna si zakládá mimo jiné i na tom, že si pečlivě vybírá suroviny, ze kterých poté vaří francouzskou kuchyni. Pochutnali jsme si i na domácích dortech. Toto místo bych rozhodně vřele doporučila.  

Náš další cíl cesty byl hrad Kašperk, počasí naštěstí vyšlo, že jsme chytli jen lehkou spršku. K hradu jsme se vydali nejdřív přes Pustý hrádek, což je krásná zříceninka s úžasným výhledem (lepším než z Kašperka:-) ) Cestu jsme si zpříjemňovali a Norince krátili sbíráním malin a ostružin. U hradu jsme byli nuceni vytáhnout pláštěnky, ale Norinka si zato pak mohla vyhrát v nepřeberném množství kaluží.

4. výlet: CYKLOBUS- Rokyta, Antýgl, houby

Další den dopoledne propršelo a tak jsme vyrazili odpoledne na výlet cyklobusem. Nechali jsme se popovézt jen pár kilometrů a pak se okolo Rokyty prošli k vyhlášenému hotelu Antýgl. Budu se opakovat, ale je z něj opravdu úžasný výhled! Nejenže je okolo les, ale také ho obtéká kromě řeky Vydry i Hamerský potok a umělý vodní kanál, který byl určen na splav dřeva.

Dál jsme šli podél Vchynicko-tetovského kanálu, Norinka usnula, předali jsme ji v kočárku dědovi a vyrazili do kopce na houby. Houbám počasí přálo. Rostla tam spousta lišek, ale našli jsme i spoustu hříbků, mimo jiné i obrovský úlovek, viz foto :-)

5. výlet: KOLA: Kvilda- Chalupská slať-Bučina- 34,32km

Náš druhý výlet na kolech jsme si trochu zjednodušili přiblížením se autem do Kvildy. Z ní jsme jeli několik příjemných kilometrů z kopce do Borové Lady k Chalupské slati, vyřádili se na dětském hřišti a vyrazili směr Polka, Knížecí Pláně a Bučina..Krásná, pohodová cesta až na to, že Bučina je vlastně nejvýše položená osada v ČR, což znamená, že k ní vedl dlouhý táhlý kopec, který jsme raději kola táhly. (já a O.maminka:-)

...naše celá výprava..

 Asi také proto, že je to tak blízko německé hranici, je tam příroda čistá a překrásná. Jelikož museli Ondra s jeho tátou asi 3x měnit píchlé kolo, zastavili jsme se podívat i do nově postaveného luxusního hotelu Alpská vyhlídka, odkud byl jak jinak než pohádkový výhled. Z Bučiny to bylo k autu zase z kopečka- takže pohoda.. Píchnutým kolem jsme však nabrali naše obvyklé zpoždění na večeři :-))


...Myslím, že nám to nakonec vyšlo krásně. Člověk si hlavně s dítětem užije to, že chvíli nemusí řešit vaření, úklid ani praní :-) Nakonec jsme se střídali i u Norinky vstávání v šest ráno :-)

Konečně v noci spíme

Po jednom zmařeném pokusu o to, abychom Norinku naučili spát celou noc, aby se nebudila na kojení mi po několika měsících zase došla trpělivost a řekla jsem, že to zkusíme znovu. Když jsme byli na chatě v Bedřichově, kde jel Ondra s kamarády 5-ti hodinnový orientační závod na kolech, se Nori probouzela každou hodinu. Ještě k tomu jsme museli kvůli nedostatku volných pokojů spát v jedné místnosti s bratránkem Jarinkem, kterého by budila také. Jari se probouzel častěji než normálně, ale já byla ráno úplně vyčerpaná.
Když se rozhodnete, že svoje dítě odnaučíte nočnímu kojení, jsou k tomu zapotřebí minimálně dvě základní věci a to: trpělivost a ještě trpělivější a odvážný tatínek.
Přestěhovala jsem se na pár dní do obýváku, protože jakmile bych se v noci pohnula nebo mě Nori vycítila v pokoji, křičela by mnohem silněji a vytrvaleji. První noc se Ondra skoro nevyspal. Druhou to bylo lepší, pomohla voda v láhvi. Třetí to bylo zase o něco lepší a čtvrtou jsme spali u rodičů v Dobřichovicích. To byla zkouška ohněm, musela jsem spát s nimi a vida. Nori spala celou noc.

Jelikož jsme ji ale odnaučovali už jednou a navíc je už starší a umí vylézat z postýlky, nebylo to vůbec tak lehké, jak se ze začátku zdálo. Nori se naučila vstávat v 6hodin, kdy vstává Ondra do práce a to už jí asi neodnaučím. Občas se v noci budí a chce k nám do postele, ale ví, že mlíčko už nedostane, takže chvíli pochoduje na místě a křičí, ale pak to stejně zabalí. Zvládá spát s námi v posteli i celou noc. Nejednou se vzbudila a chtěla jen k nám do postele.
Norince je teď už víc jak rok a čtvrt, ale zvládli jsme to a konečně se všichni vyspíme. Doufám, že u dalších dětí už noční kojení nebudeme muset řešit. Ondra dlouho nechtěl, stále v něm viděl i výhodu, ale podle mě je nejdůležitější, že se dítě pořádně vyspí než že bude mít mlíčko a "jistotu" i přes noc.

To, že vstává v šest, zachraňuje ještě to, že spí 2x denně a občas si mohu lehnout s ní...

Ten čas tak letí a já nestíhám psát. Nori už je tak šikovná, že vyleze po žebříku. Vylezla už na nejednu klouzačku, přelezla už i Niny postýlku.
Umí poznat krávu, kočku, psa, ptáka a krásně říká "Tady je", když si hrajeme na schovku. Je nadšená z broučků, květin a kaluží.
Mezi její nejoblíbenější hračky teď patří navlékání a vkládání předmětů do sebe. Kamarádka mi teď doporučila stránku www.montessoridoma.cz, kde jsou návody, jak si vyrobit různé hračky a rozvojové pomůcky doma. Těším se, až je budu vyrábět.

Stále probíráme fotky z Chorvatska, takže k němu se pak vrátím. Před několika týdny jsme na pozvání Ondrovo bývalého třídního učitele vyrazili na zříceninu hradu Rýzmberg, kde dělají studenti každý rok dobrovolnické brigády spojené s vykopávkami. Hrad je stále v hrozném stavu, poté co ho tehdejší majitel ve 30.letech rozebral na kameny, aby si něco postavil a většina je ho prý stále zakopaná pod zemí, ale studenti úspěšně pokračují s opravami. Spali jsme ve stanu, Nori vydržela spát až téměř do 10hod!

 Pán, co má nyní hrad v pronájmu od svazu českých turistů se vyžívá v suvenýrech a pečlivě vybírá každou věc, kterou tam nabízí.

Dříve měl prý každý hospodský svoje půllitry na pivo a on je tedy teď sbírá. Také tam točí Rýmberské pivo neznámého původu :-)  Myslím, že ho to opravdu baví. Za ten čas, co jsme tam byli, přijelo cyklistů a turistů poměrně hodně.

Další týden jsme vyrazili už po druhé na malý rodinný festiválek Vlčkovicefest, který se koná na malém statku, kde chovají ovce a poskytují ubytování sociálně slabším. Letos tam hrálo dost punkových kapel, které dnes fungují třeba už přes 20let. Bylo tam ale i spousta doprovodných akcí, mimo jiné i divadla a dílničky pro děti. 

Po dlouhé době jsme se viděli s dalšími kamarády s dětmi a seznámili jsme se i s novými zajímavými lidmi, kteří očividně také zvolili pohodový styl života a berou děti na festiválky. S Nori jsme opět spali ve stanu a docela mě překvapilo, kolik dětí a třeba i úplně malých miminek tam přespávalo ve stanovém městečku taky.

Těšíme se na další ročníky.

Kempování v Želivě

O víkendu slavili společně narozeniny 4 kamarádi a známí z "party", se kterou jezdíme na vodu na Slovensko. Každý rok se jezdívalo na červencové svátky, které letos vychází akorát na víkend, takže voda bude jen víkendová.

V pátek večer, poté co jsme se prokousali dopravou a výstavbou na dálnici D1, jsme si v rekreačním středisku a autokempu v Želivě vyhlédli hezké místo na postavení stanu. Místo jsme vybírali co nejdál od hlavního večerního reje. Kemp leží přímo u řeky Želivky, takže byl stejně u stanu slyšet prakticky jen hukot vody. První večer jsme si procvičili hlasivky a naladili kytaru a housle v malém kruhu.

Musím se přiznat, že jsem měla z Norinky první noci ve stanu ve spacáku trochu strach. Venku bylo v noci přece jen až 9 stupňů. Náš dvoumístný spacák nás ale nezklamal a hezky zahříval. Myslím, že se jí spalo dobře, jen já bych ocenila jako vždy pár hodin na víc :-). Ráno jsme navlekli pogumované kalhoty, nasadili holínky a mohli jsme vyrazit na průzkum tábořiště pokrytém raní rosou. Kamarádi (cca 60let :-) měli k této příležitosti připravené neskutečné pohoštění. Ráno jsme si mohli vybrat asi ze 4 druhů doma pečených buchet, vánočky a dalších dobrůtek, na večer už na nás čekal guláš, sekaná a doma naložené saláty, kozí rohy, rybičky a další...

V sobotu jsme si udělali malý výlet k Želivskému klášteru, kde jsme museli ochutnat i speciálek z místního pivovaru. Náš cíl byly závody v kanále na Trnávce . Krásný divoký sjezd, kde soutěžili rafty i kajaky. Rozhodně jsme se nenudili.



Večer dorazili další kamarádi a oslava se mohla rozjet v plném proudu. Pivo i kořalky tekly proudem, hodovalo se a zpívalo. Mám ráda, když si můžu pořádně zazpívat s kolektivem, kde zanikne můj hlas a můžu se odvázat a zpívat víc nahlas :-) Jako malá jsem chodila do sboru, ale můj zpěv bych hodnotila jako nedostatečný :-)Doufám, že na tom bude Nori lépe i co se hudebního repertoáru týče.

Výborné bylo, že tam byla spousta dětí od 1-12 let a tak se Nori mohla učit další vylomeniny. I když největší atrakce byla stejně naše auto. Ani si nevybavuji, ale myslím, že to bylo poprvé, co jsme ji pustili k volantu. Mohla by tam být i hodiny. Jakmile jsme jí odtud chtěli vyndat, začala řvát a protestovat. To už jí jde moc hezky.

Druhý den jsem se chtěli projít k Sedlické přehradě, ale prošli jsme se jen okolo Malé přehrady Želiv na fotce a došli do rekreačního střediska Želiv, kde je i obrovský lanový park. Nori si tam zaskákala s dětmi na trampolíně a moc se jí to líbilo. Byl to nádherný výlet podél řeky..kdybych si mohla vybrat chatu.. stály tam 3 krásné, na samotě v klidu přírody..nádhera.

Myslím, že se výlet moc vydařil, krásná příroda, zajímavá místa k navštívení a hlavně super parta.. Víkend k nezaplacení :-)

Nemoc

Norince už je něco málo přes rok a do téhle doby měla jen jednu více nepříjemnou rýmu a jednu dvoudenní horečku. Rýmu jsme odsávali výbornou odsávačkou na vysavač, která mi prve přišla jako mučení, teď bych ji občas nejradši použila i na sebe. Z horečky se tenkrát vyklubali asi 2 nebo 3 zuby na jednou.

Teď to začalo rýmou a přešlo v nepříjemný kašel s horečkou. Příčina? Můžou to být zuby, nachlazení nebo reakci na první očkování, které jsme se snažili co možná nejvíc oddálit. Jasné je, že body a) a b) jsou nespíš správně. Nori slintá, dává si ruce do pusy, odmítá jídlo. S rostoucími zuby se prý občas rozjede i rýma, která má jakoby chladit dásně. Horší je, že do toho včera začala ošklivě kašlat. Dnes ráno se vzbudila před 5hod, kašlala a už nemohla zabrat. Vzala jsem jí tedy po dlouhé době zase v šátku na procházku. Chvílemi zabírala, ale nebylo to ono..
Na nos jsme dostali předepsáno přírodní sprej s mořskou vodou a mědí, na odkašlávání sirup Hedelix, který by normálně vůbec nesnědla, ale aplikujeme jí ho do pusy stříkačkou a od Barči jsme dostali pár "babských rad".

1) Nakrájenou cibuli s medem- pustí šťávu a je z toho takový sirup
2) Tymiánový čaj - já ho 20min vařím, taky jsem z něj zkusila uvařit sirup
3) Pampeliškový sirup

Nicméně, cokoli je do ní velmi těžké dostat. Nechce vlastně ani moc pít, takže ji zase celý den skoro každou hodinu kojím. Jídlo odmítá. Přes den horečka 39. Usnula po dlouhé době zase na procházce v kočárku a dlouho spala. Snad se z toho koťátko vyspí..stejně jsem si říkala, že už jí dlouho žádný zub nevyrostl :-)

Víkend na Šumavě

Tenhle víkend jsme si s Nori opravdu užily. Ondra odjel sice na několik dní na kola do Anglie, ale kamarádi nás pozvali do Ujčína, což je malá vesnička na Šumavě, kde vlastní kamarádovo sestřenka chalupu. (kterou celé léto pronajímá)

Chalupa stojí na samotě na úžasném místě na konci vesnice, vzadu má skalku, kde si majitel pěstuje kytičky a vepředu protéká krásným potůčkem uměle vytvořený náhon, který ústí do řeky Ostružná. Chalupa je plně vybavená včetně pračky a myčky, spodní část je ale velmi vlhká a chladná, takže jsme v ní i přes venkovní teploty mrzli a museli jsme zatápět už odpoledne. Místnosti jsou vybavené různými serepetičkami od starožitných po modernější. Dole jsou 2 ložnice a společenská místnost s kamny, kuchyně, záchod a kotelna a nahoře na půdě je obrovský prostor, který je plný nábytku, hraček a spoustou potřebných i nepotřebných věcí. Mezi nimi byla i spousta hraček patřících do muzea.


Počasí nám vyšlo nádherně, takže jsme mohli vypustit Nori i osmi-měsíčního Adámka na zahradu a ugrilovat si večeři. Místní hospoda vaří většinou jen přes den. Nori poprvé píchla včela- do ruky. Plakala, ale ruka jí ani nenatekla, takže to dobře zvládla.

Druhý den jsme vyrazili na výlet na jednu z nejvýznamnějších památek v okolí a to hrad Velhartice. Ondrovo sestřenka bydlí přímo pod hradem a její partner v hradě provádí, takže jsme se dostali dovnitř zadarmo :-) Foto je před místní hospůdkou, která vyhrála stavbu Plzeňského kraje. Hrad je opravdu moc krásný, ale snad ještě hezčí je výhled z něj a pohled na něj z lesní cesty pod ním, kudy vede stezka k Werichově vile, kam jsme se zašli podívat. Vila je bohužel veřejnosti nepřístupná a z venčí nepůsobí nic extra. Uvnitř je ale prý nádherná až pohádková.

.

Na oběd jsme si zašli do místní vyhlášené restaurace Hospůdka na kovárně, kde nás zastihl krátký teplý déšť. Hospůdka je nově udělaná s dobrým jídlem a hlavně točeným Bernardem a Plzní :-)) Nori dováděla s květináči a běhala za místním pejskem, který byl ale z útulku a málem jí kousnul. Ona si z toho nic nedělala..

V neděli jsme chtěli využít to, že jsme si s sebou vzali kola. Jožin nám namontoval novou sedačku na kolo a mohli jsme vyrazit. Dali jsme si krátký 17km okruh, který Norinka prakticky prospala. Jako nedostatek sedačky na kolo bych uvedla to, že dítě, které spí neustále mlátí hlavou do opěradla, proto se nedá moc jet po nerovném terénu :-) I tak jsme Nori museli přivázat helmu k opěradlu, aby jí nepadala hlava dopředu :-)

Jinak myslím, že části, které neprospala se jí moc líbily. Počasí bylo úžasné, raději jsme jeli dopoledne, kdy nebylo tak horko a Nori jsem oblékla její speciální merino soupravu od Icebreakru :-) Na který nedáme dopustit. S kopečka jsme pěkně svištěly. Na kole jsem vlastně neseděla od srpna 2012, kdy jsme byli v Rumunsku (to jsem ještě nevěděla, že jsem těhotná), ale myslím, že jsme to zvládly hezky. Sedačku jsem cítila, Nori má už okolo 9kg a sedačka 5kg, ale náročné to bylo jen na úzkých lesních cestách, kdy jsem bojovala s balancem. Bylo to úžasné. Těším se na další výlet s Ondrou.