Blog o naší úžasné rozrůstající rodině, našich zážitcích, pokrocích a názorech

pondělí 14. listopadu 2016

Zoe má novou postýlku



Zoe má novou postýlku už vlastně skoro dva měsíce. Od té doby jsme si prošli fáze od pohody přes pláč zase do pohody.. Zoe je očividně víc samostatná než Norinka v jejím věku a měli jsme pocit, že už si o tu novou postýlku, do které by mohla sama vlézt a vylézt, říkala. Moc mi nevadilo, že chtěla Norinka spát s námi v posteli (i když nás neustále budila nejen kopáním do hlavy..) názor, že dítě se u rodiče cítí bezpečněji rozhodně podporuji, ale Zoe chtěla od narození spát spíš sama. Když jsem ji v noci kojila nebo byla s námi chvíli v posteli, nemohla spát.



Nová postýlka kupodivu změnila nejen denní spaní, ale i to že nechtěla usínat ani večer. Zatímco si dřív v klidu hrála a pak usnula, v nové posteli se jí moc spát nechtělo,..tak jsem jí řekla "Hají" a odešla jsem. Chvíli plakala a pak si do ní vlezla a usnula. Teď už je to ok, občas si do ní vleze už sama a čeká, že ji přikryju..Vždy je to o tom překonat první fázi změny, kterou doprovází pláč. Když dítě zjistí, že maminka nepoleví, smíří se s tím a vše je jak má být..
Norinku přes den spát už nedávám. Zoe spí okolo oběda, většinou tak 2 hodiny, takže mám chvíli čas být bez ní..i když kolikrát můžu dělat co chci a ona je schopná si hrát sama. (stejně mám pocit, že nic nestíhám..)

Ještě nedávno vypadalo vstávání holek tak, že k nám Norinka přišla k ránu a Zoe spala ještě o 1-2hod déle. Pak začala Norinka Zoe budit, aby přišly obě. Slyšela jsem hlasité volání: Zoe! Zoe! Následoval pláč a pak byly holky u nás. Norinku jsme za to opakovaně kárali.. Teď už asi dvě noci po sobě se holky vzbudí a samy si hrají.. Mě vzbudí až když je plný nočník a je třeba utřít.. :-D

(Jinak Zoe ještě žádné pokroky s nočníkem. Látkové plíny už jsou jí malé a jsem líná jí koupit větší velikost, takže používám jednorázovky z Alberta..jsou super.)

pátek 28. října 2016

Ukrajina 2016

    Na začátek musím říct, že jsem u Norinky při téhle cestě zaznamenala neskutečný pokrok. Krásně se stará o Zoe, spolupracuje, pomáhá, jde se s ní domluvit. A mnohem lépe, tím pádem zvládla naši 15-tihodinovou jízdu za příbuznými do Korosteni, celkem v pohodě.




 Moje balení na dlouhé cesty vypadá asi takto: balím, balím a když už je auto naložené, pořád si říkám, že bych mohla vzít ještě to, to a to. Naštěstí jsme jeli velkým autem a bez Brigi, která si užívala na návštěvě (- v posteli )a celé dny si hrála s mladší vlčandou..takže jsem si říkala, jestli vůbec bude chtít domů..

    Na Ukrajině bývají v létě i čtyřicítky, tenhle rok jakoby nechtělo zkončit. Letos bylo prý zase o něco tepleji a větší sucho.. Vody bylo všude žalostně málo. Řeka Už, protékající městem byla ze 2/3 pryč a u babiček ve studnách už voda docházela..naštěstí mají obě nedaleko od sebe "nevysychající" studny, kam se dalo pro vodu dojet.

   Mám ještě dvě babičky a dědu, chtěla bych za nimi jezdit každý rok, i když cesta to není vůbec jednoduchá.
Čím dál víc si uvědomuji, jak těžké pro babičky je, pochopit mě a dnešní svět..
U mých dvou babiček se jakoby zastavil čas.. Oběma je okolo 80 a obě už mají pocit, že nic nepotřebují, nekupují si tedy nic nového, vše co se koupí, má být přeci na celý život..takže vaří v hliněných hrncích, na krájení mají jeden nůž, pánev je připálená a pěkně sedřená až na dno, protože jsou zvyklé míchat lžící, jakoukoli plíseň vždy jen odstraní a potravinu vesele sní, protože nejsou zvyklé nic vyhazovat. Co nesní, dostanou psi, kočky nebo slepice..
    Jedna babi má ještě kadibudku, zatímco druhá si "na stará kolena " pořídila koupelnu s WC (ale problém je voda). Co jde kupují na bazarech- tzn.čerstvé mléko, smetanu, tvaroh (vše chutná naprosto výborně)sádlo.. Pro chleba si chodí do obchodu a ostatní si většinou obstarají ze své zahrady.

 Jedna babička už je sama, děda umřel před 7-mi lety nejspíš na rakovinu plic, nikdy neměl doktory moc rád, takže mu na ni přišli moc pozdě. Babička prodala svou chatu, kde měla slušný úrodný pozemek, o který už se ale nezvládala starat. Půda u jejího domu je neskutečně písčítá, když si k tomu představíte, že pršelo prý jen jednou za celé léto, tak byla ta půda uplně vyprahlá a prášila. Daří se v ní kytičkám, bramborám, mrkvi a řepě, ale většina ostatní zeleniny strádala a ovoce uschlo.
 Babička byla z velmi chudých poměrů, tedy i táta, byla švadlena, doteď si na sebe vše šije nebo plete. Ráda a dobře vaří.

   Druhá babička má ještě dědu, oba dostávají důchod a mohou si dovolit víc než druhá babi. Nemají ale potřebu si něco kupovat, celý rok jedí chleba, občas si koupí máslo, tvaroh nebo sýr, ale hlavně hodně sádla, které Ukrajinci milují a v kuchyni se pro něj vždy najde místo. Co vím, tak většinou vaří děda, babička vaří z mražených polotovarů :-) (mají tu i mražené palačinky s mákem)
 Babička Nina má větší pozemek než my, pro mě je přímo obrovský, ale vše obdělávají vlastními silami. Něco z toho, co vypěstují, prodají na bazaru, takže tím pádem mají víc peněz. Babička mi vyprávěla, že byli vlastně celý život také velmi chudí, ale nikdy to na sobě nedali znát. Myslím, že teď jsou asi nejbohatší co byli, ale i prastará lednice se musela porouchat, aby si konečně koupili novou.

Zpátky k nám. Vyrazili jsme 9.9.v 17hod, holky usnuly a plán byl zastavit se ještě někde na pumpě, vyřádit se a jet přes noc. Norinka se kupodivu už tak těšila, že odmítla vystoupit z auta a chtěla už jet ..tak jsme chodily se Zoe na velkém parkovišti plném kamionů, které prý kvůli opravě D1 nemají kde zastavit. Vůbec- cesty v ČR jsou nesrovnatelné jak s polskými tak kupodivu i s ukrajinskými "dálnicemi"( Ukrajina vlastně dálnice nemá, jen nově postavené cesty kvůli Euru 2012 (fotbalu). Řidiči kamionů ale vtipně poznamenali, že to u nás "tak třese", že nejde za jízdy usnout.
V Polsku staví novou dálnici, tak to jelo, na hranicích s Ukrajinou jsme cestou tam čekali "jen"hodinu, ale dorazili jsme tam v 5 ráno a holky se vzbudily. Dál jsme jeli, povídali si, nalepovali samolepky zvířátek do knížky (nej věc na cesty)..až holky za jízdy zase usnuly.

Do Korosteni jsme dorazili v 10 dopoledne našeho v 11hod místního času. Posun času holky neregistrovaly a chodily spát podle místního času- tedy o hodinu dřív, také se dřív stmívalo.. Druhý den jsme vyrazili na mezinárodní festival bramboráku, který byl plný podívané. Spousta lidí tam byla v krojích nebo ve "vyšívankách", tedy oblečení s vyšitými ukrajinskými vzory. Ukrajinci se rádi hezky oblékají, ženy se malují a chodí na podpatcích. Nevím, že bych nějakou ukrajinku kdy viděla ve sportovním nebo teniskách :-) Všude nabízeli chleba se sádlem, bramboráky a vodku..hrála muzika a všude byla spousta lidí majících piknik v parku.

Druhý den jsme se jeli podívat do Žitomiru, hlavního města okresu. Cesta byla příšerná- rozbitá, ale skoro pořád vedla rovně, jako většina cest tady...Jeli jsme tam navštívit Norinky kmotru, která má stejně starou holčičku jako Zoe- Mášu. Žijí na sídlišti. Místní sídliště vypadají občas až děsivě, staře a neopečovávaně, ale byty mají všichni na náš vkus až příliš honosně zdobené. Lidé tady milují zlaté a stříbrné tapety, záclony a závěsy (babička se mi snažila vnutit ty svoje a nedokázala pochopit, proč je nechci :-D ) Jako i v Kievě je město lemované lesy a byli jsme se podívat v nádherném parku u řeky, kde měli i malou "Matějskou"s ruským kolem. Pořád nás hostili- dokonce i zmrzlinu či pití kupují kmotrové nám a nenechají nás, abychom cokoli platili. Na večer jsme jeli ještě k mé kmotře (mamince Nori kmotry) a tak jsme se opět dosyta najedli a Ondru i slušně nalili žitomirskou vodkou :-D Platí- Host do domu, Bůh do domu .. host se má pořádně nakrmit a má se s ním pořádně připít na všěchno možné :-)

Další dny jsme byli střídavě u obou babiček, Ondra jedné kácel strom a Norinka mu moc ráda pomáhala odnášet větve. Na poli pak sbírala brambory, fazole a nosila se mnou dýně. Zoe byla opět nadšená ze slepic a také pejsků a kočiček. Holky si moc hezky hrály, zametaly nebo sbíraly semínka kytiček. Opravdu to byla o dost pohodovější dovolená, kdy se holky už zabavily samy. Trochu stresující byla ta hygiena, ale příští rok se připravíme zas o trochu lépe:-) Týden jsme se nemyli :-)

Poslední den jsem zašla na bazar, vše je tu skoro 2x levnější než u nás, ale o kvalitě se dá pochybovat, takže jsem nehodlala nějak bezhlavě utrácet :-) Našla jsem sympatického pána, který sloužil v Čechách a prodával med. Koupila jsem od něj lipový, akátový a pohankový ..

Loučení bylo zase smutné a před námi dlouhá cesta. Vyrazili jsme opět o něco dříve a cestou se zastavili u prodavače dřevěných masivních zahradních houpaček. Rozhodně mám v plánu si u něj příští rok jednu objednat! Rozbalili jsme si večeři od babiček-kotlety, vajíčka, chleba a zeleninu a pozorovali západ slunce a východ měsíce. Za tmy jsme vyrazili. Na hranice jsme dojeli mezi 22-23hod, takový stres jsem ještě nezažila. Byla tam snad několikakilometrová fronta. S dětmi jsme měli přednost, ale mnozí nás nechtěli pustit, protože viděli dodávku a mysleli si, že budeme zržovat. Holky naštěstí spaly velmi tvrdě, takže neslyšeli nadávky ani troubení, kdy jsme se po půlhodině, co jsme stáli na místě, fronta se nehýbala a nikdo nás nechtěl pustit, konečně odhodlali předjet. Šlo o to předjet jedno auto a už jsme měli volnou cestu. Na hranici jsme strávili přes 3,5hodiny. Strážníci si nejspíš dávali pauzy, pak odbavovali přednostně autobusy..Binometrické pasy nám byly skoro k ničemu, stejně vše zadávali do počítačů ručne..a prohlídka zavazadel mi také přišla dost zběžná.

Doma jsme byli po poledni.. myslím, že jsme to nakonec zvládli fajn.


neděle 7. srpna 2016

První sklizeň

   Můj sen je mít alespoň 1/3 zahrady jedlou. Moje babička na Ukrajině jí má nejedlou jen možná z 1/10, nemají tam ani žádné okrasné stromy jen ořešáky, jabloně, hrušky a višně (tu má skoro každá zahrada). Prostě jí hlavně to, co si vypěstují, na zimu si do naloží a jede se dál. V důchodu vlastně už nedělají téměř nic jiného než že se starají o zahradu a pole..
  Naše zahrada je rozdělená do několika částí, kde jedna bude časem jen pro pěstování ovoce a zeleniny. (teď ještě pořád čeká na nádrž na dešťovku :-) )
Po příjezdu z dovolené
  Letos jsme trochu neprakticky pro naši zahrádku vyrazili na dovolenou na Sicílii zrovna v termínu, kdy je na ní spousta práce a nejvíc se sází a přesazuje. V Albertu byla v březnu výborná větnostní akce, kde se za nákupy dala získat semínka zeleniny. Už jsem si dělala plány, co vše si zasadím, ale realita byla jiná.. Půda je tu bohužel jílovitá a nejlépe by bylo ji zorat pořádně hluboko a pořádně pohnojit, na to jsme zatím neměli čas ani sílu...Já si chtěla hlavně poprvé vypěstovat mrkev a řepu. Od známého, co má Bio farmu( www.dobrafarma.cz ) jsem dostala sazeničky salátů a kedluben, tak jsme narychlo udělali jen čtyři vyvýšené záhony původně z kompostéru.
Nahoře dvě řady jahod z loňska versus letošní
Od kamarádů jsme si navozili koňský hnůj.

Jahodám se kupodivu daří celkem slušně i v našem jílu..

Předpěstování sazeniček není nic lehkého. Stojí to nejen spoustu práce, ale i nervů a místa. Zasít, pak miniaturní rostlinky, které se neustále neposlušně vytahují za sluníčkem přesazovat hlouběji, pak je, jestli vám tohle přežily, přesadit zvlášť.. a včas je pak zasadit ven.. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale ze semínka (stousty semínek) mi vyrostla rajčata, jedna kopretina a bazalka, která odešla o něco málo později :-D. Kvůli třítýdennímu pobytu na Sicilii jsem ta svoje rajčata po téhle piplanině a jemné důkladné péči nestihla ani včas zasadit ven a nechala jsem jen dvě (ale chytla se krásně!!)


   Přečetla jsem si, že jde předpěstovat i slunečnice, které za oknem rostly jako o závod, ale moc mi přerostly, takže potřebovaly oporu a já je tak tak stihla přesadit. (chytly se všechny), včetně nečekaných semínek v kompostu, které díky lepšímu hnojení vyšplhaly a dorostly do obřích rozměrů..








Po návratu z dovolené nás pak čekal nejen přerostlý trávník, ale i totálně zarostlé záhony - plevelem :-D Ani jsem nevěděla, co mám plít..  viz foto

Co jsem tedy zasadila a sklidila:
jahody- rostou samy, chtějí vodu a občas přihnojit (ne když už mají plody), loňské hodně vyrostly
saláty, kedlubny- potřebují hodně vody a dobrou půdu
květák, zelí- dostala jsem sazenice, musí se včas sklidita, aby je nesnědl hmyz
špenát ani ředkvičky mi nevyrostly, špenát šel do květu..asi jsem je zasela moc pozdě
rajčata- chtějí hodně vody a později "protrhat", aby zrála a ne jen kvetla
okurky- hojně rostly jak nakládačky ze sazeničky, tak i ze semínek a taky salátovky (ty mi teď bohužel objevila Brigita a myslím, že sklizeň už nebude..3 sklenice jsem ale naložit stihla :-D
mrkev- zatím roste, potřebuje půdu bez kamenů, aby rostla rovně a protrhat,aby měla místo
řepa- dnes jsem sklidila první mini, zasejí se rovnou do země, ale musí se pak protrhat na vzdálenost cca 5cm, aby měly místo růst
lilek- mám sazeničku "moneymaker", jeden už roste
dýně- mám ze sazeniček, které kupovala tchýně a ani nevím, co z toho bude,ale rostou a rostou
hrášek- zasadila jsem ho málo, Zoe už vše snědla :-) rostly snadno, nevadí jim mráz
fazole- chytly se mi tmavé fazole z obchodu, zkoušela jsem i bílé a mungo, ale ty tak nerostou
brambory jsem zasadila cvičně do kompostu, teprve budou

Máme už i vlastní maliny, rybízy a v neposekané části zahrady bujně rostou ostružiny, o které jsme se vlastně nestarali nijak, ale byly výborné.

První jablíčka nesly i jabloně zasazené loni na jaře. Neskutečně tu ale řádí mšice..potvory. Zatím zkouším boj česnekem a kvašenými kopřivami. Příští rok zkusím i květiny (viz tento článek)

Dobře roste i kopr, fenykl..zasazené ze semínek z "koření"


středa 27. dubna 2016

Narozeniny, aneb už spíme spolu

      Obě naše holčičky jsou jarní miminka. Rok v novém domečku utekl jako voda a Zoe oslavila své první narozeniny. Sešla se celá rodina včetně mé maminky, sestry s dětmi, Ondrovo rodičů a rodiny jeho bráchy s dětmi. Byl nás plný dům :-) Takhle jsem si to vždy přála, i když je to celkem dost náročné jak psychicky tak poté fyzicky, když uklízíte spoušť :-D
      K narozeninám dostala Zoe mimo jiné náušnice (nastřělené kamínky) a taky to, že jsme ji nastěhovali k Norince do pokojíčku :-) Přijde mi, že hraček máme plno a Norinka stejně u žádné dlouho nevydrží.. Zoe si vlastně hraje s Nori hračkami.. Tak jsem Zoe ještě ušila látkovou houpačku, kterou jsem viděla na internetu a už ji nedělají.

       Zoe má necelých 10kg, velikost 74. Po dlouhém čekání se konečně umí posadit. Bere vše hezky pomalu a postupně prochází všemi fázemi popsanými v knížkách (Nori začala chodit už v 10 měsících) Myslím, že už jsem ji do toho i trochu tlačila. Jídlo, které jedla v leže a pak ho břichem rozmazala se jen těžko uklízelo.. Ve 13 měsících už objevila to, že se může postavit a chce, abych ji vodila. ( k narozeninám dostala taky vozíček z IKEA, který se jí líbí, ale mně přecejen věří víc :-) )
      Nejradši by chodila pořád, ale v tom ji zas podporovat nechci- kvůli zádům, ale i vývoji mozku, který je údajně lezením po čtyřech velmi ovlivněn. Děti, které prý déle lezou jsou chytřejší a mají správně vyvinuté obě hemisféry.. Zoe zatím vydává jen nejasné zvuky( Nori se jí snaží napodobovat a prakticky s ní komunikuje taky jen skřeky), ráda ukazuje na vše prstem, miluje zvířata, má 5 zubů :-) uf, to je snad celý výčet..

       Norinka oslavila 3.narozeniny. Že má narozeniny tvrdila snad už od vánoc a její nejoblíbenější zábava je, že nosí různé truhličky nebo kabelky, či jiné schránky a obdarovává všechny "dárečky"
         U stavebnic nebo kolejí vydrží málo, ráda si hraje na honěnou, na schovávanou nebo na "poklad", což může být naprosto cokoli. Nerada se češe, i když vlasy už má dlouhé. Ještě jsme ji nestříhali.Pořád téměř nic nejí (kromě jahodového jogurtu, jahodové vločkové kaše, vajíček, piškotů a gumových medvídků..bez ostatního by se obešla) (z dortu, který jsem pekla a dala tam jen to, co má ráda, snědla jen jahody :-D )

       Nastěhování holek k sobě má zatím pozitivní vliv na usínání a na noční buzení Norinky. Sice nejdřív odmítala spát "sama", protože do té doby spala Zoe u ní v pokojíku a ona u nás v posteli, ale moc neprotestuje, když ji pošleme zpátky do její postele. Dřív nebyla schopná usnout sama, vždy jsem usnula v posteli s ní a ona se pak v noci budila, kde jsme..
         Zoe spí většinou celou noc a je schopná zabrat i když ji Nori před usnutím aspoň pětkrát vzbudí. Ráno se vzbudí v 5, ale ještě usne po nakojení.
       Norinka vstává jako kdyby v sobě měla budík vždy v 5:45. Většinou ji ještě v komatu odbydeme pohádkami. Na tohle zrovna hrdá nejsem, ale ještě jsem jiný způsob jejího zabavení nenašla :-( Spí ale většinou také celou noc! Občas se vzbudí a pláče, občas přijde až k nám, ale vždy ji pošleme zpátky. Večer před usnutím ji přečteme pohádku a jdeme pryč, pak holky posloucháme v chůvičce, Norinka Zoe něco vypráví..je to moc roztomilé.

 ..jdu spát, mojim holkám dobrou noc..spětě sladce a celou noc :-)

úterý 16. února 2016

Můj rok 2015- rok plný změn

Ráda bych napsala rekapitulaci toho, co jsme v tomto roce plném změn zažili. Už jsem dlouho nepsala a mám toho na jazyku spoustu, tak se zkusím krotit :-)
Minulé Vánoce jsme si dali s Ondrou jako největší dárek rozhodnutí o tom, že si koupíme domeček.

DOMEČEK
Na začátku března jsme dostali klíč k vysněnému domečku v Černolicích a mohlo to vypuknout, měla jsem tři týdny do porodu.. Zatímco jsme doma na Petřinách organizovaly s úžasnými pomocnicemi švagrovou Hankou a její sestrou Ninou velké balení, v domku probíhala brigáda "natírání a drobné opravy".
Svalnatí stěhováci pak zvládli přestěhovat vše ve dvou jedním autem s minimálními škodami:-). Ze 4.parta celkem fuška..Táta s několika pomocníky převezli na několikrát drobné věci v krabicích od babánů, které jsme asi 2 týdny sbírali v Bille:-) V největším pokoji jsme pak vytvořili skladiště, které postupně vyklízím. Zatím nemáme moc úložných prostor. Na Petřinách jsme nechali vestavné skříně a jednu rohovou, která by se sem nevešla.
Na domečku bude ještě hodně práce, původní majitelé si většinu interiéru stavěli sami včetně zdí, koupelen a podlah (podle toho to i vypadá :-)) a na spoustu věcí jim nezbyly finanční prostředky. Dva roky byl dům v pronájmu.

Rozhodně chceme předělat nepraktickou spodní koupelnu a nedodělanou kuchyni. Přes léto jsme si nechali postavit komín a vybrali kachlová kamna s teplovodním výměníkem. Na zahradě pak zahradní domek s dřevníkem a kotcem.
Další nejbližší plány jsou: sezení u kamen (retro křesílka a sedačku), nádrž na dešťovou vodu ( nechci zalévat svou zahradu filtrovanou, studenou vodou z kohoutku), Do budoucna mimo jiné plot a garáž se sklepem..Bude to trvat, ale moc se na to těším, na plánování a realizaci :-)

Norinka dostala svůj vlastní pokojík. Do narození miminka v něm spala klidně skoro celou noc. Od narození Zoe se budí. Souvisí to nejspíš i s tím, že jsem ji opět začala kojit. Říkala si pak skoro častěji než Zoe. Odstavila jsem ji až v říjnu, dalo to zabrat. Spousta pláče, nervů, odmítání spánku přes den. Doteď spí v noci s tátou, protože se budí a pláče..Přes den usne jen na cestách..

ZOE
29.3.se narodila Zoe Matějková. Je úžasná, hodná, samostatná, oproti Norince je, co se týče pohybu dost pozadu, což je vlastně i pozitivní. Zezačátku jsem ji nosila hodně v šátku a Norinka byla ještě pořád zvyklá na kočárek, teď už se vozí Zoe a Norinka obstojně ťape.. i když se jí často nikam nechce, už je schopná ujít i několik náročných kilometrů.
Zoe má zatím jen dva zuby, nesedí, plazí se.. Pleny střídám látkové a jednorázové..
Těším se, až už bude alespoň sedět, ale až začne pořádně lézt, bude to mazec.. Budu muset lépe uklízet :-D

OBECNÍ ZÁBAVA
Na jaře a v létě jsme se zabydlovali, zasadili si pár stromků, užívali si nové návštěvy, které by se nám do bytečku ani nevešly :-) Poznávali sousedy..
Černolice jsou, na to že jsou poměrně malá obec, celkem akční. Byli jsme na pálení čarodějnic, dvou dětských dnech, přes léto se tu konaly tři tancovačky v parku, což je prakticky 100m od nás, na podzim drakiáda a v zimě přišli i čert, anděl a Mikuláš. Se starostou chodíme na pivo :-) Těšíme se i na obecní ples..



BRIGITA
V létě jsme přibrali nového člena rodiny- 10-ti měsíční fenku československého vlčáka. Brigita je na ČV docela hodná, ale poslušnost jsme od ní ani čekat nemohli :-D Na začátku jsem s ní dost cvičila a naučila se základní povely, přes zimu zase trochu zdivočela a zvykla si na prostředí..takže už ví, kde je jaký pes, kde kočka a za všemi se žene. Naučila mě nebát se psů. Motivuje nás na procházky, ale musíme ji brát všude s sebou, protože i tím, že jsme její třetí majitelé, má strach z toho být sama..natož zavřená v kotci, který jsme jí nechali postavit. Když je zavřená, má destruktivní nálady..

KOČKY
Jelikož nám v létě po zahradě běhaly myši a pár nám jich vběhlo i do domu, rozhodli jsme se pořídit si kočku. Dlouho jsme rozmýšleli, zda to má být kočka nebo kocour, nakonec jsme od jedné paní dostali sourozence. Kocour má jméno Lump, je černý, odvážný, umí si hrát sám a s čímkoli, teď už se otrkal a nebojí se ani Brigity..kočička je jen Kočička, je hrozně mazlivá a nechá si od Norinky vše líbit, neumí si tak hrát sama, spíš vždy provokuje ke hře Lumpa. Spolu jsou pěkní rošťáci. Zničili mi už pár kytek:-) ale vánoční stromeček jsme uspěšně ubránili.. Zatím mají doupě ve spodní koupelně, ale hodláme je co nejdřív přesunout ven.

PARTA
Už od nastěhování jsem měla tendence se seznámit s co nejvíce lidmi. Myslím, že se nás dala dohromady celkem dobrá parta "lidí", rodičů, co máme podobně staré děti. Každá maminka jsme jiná, máme své osudy, "svou" povahu, ale pojí nás děti a to, že jsme malá obec.. líbí se mi, že tu mám blíž k více lidem než jsem kdy měla u nás na sídlišti v Praze, kde je to celkem introvertní a individuální..
Doufám, že budeme parta až do stáří a že se naše děti budou kamarádit ..že je dobře vychováme s láskou k přírodě a pohybu..

Je tu báječně! Jsem tu moc šťastná! Díky



úterý 2. června 2015

Bude nás 5?

Čas letí jako voda. Zoe už byly dva měsíce, Norince dva roky.. Já nestíhám psát, protože nestíhám spoustu věcí :-)










BUDE NÁS PĚT?
To je náš aktuální dotaz. Po návštěvě u kamarádů v Kácově, (kteří se jmenují Ondra a Alena a mají 4 děti :-) kde jsme strávili úžasný víkend nejen z gastronomického hlediska, protože oba výborně vaří, ale i díky tomu, že jsme Norinku prakticky neviděli (Celou dobu si hrála ve smečce dětí :-).. si Ondra vybavil své přání mít psa. Já, která psa nikdy neměla a starající se o dvě malé děti, jsem vyslovila přání, že bych psa chtěla ALE, až děti vyrostou nebo už staršího a vychovaného. Naše přání se tedy spojila a přivedla nám do cesty Gitu neboli Lady Wolf- československého vlčáka. Vypadá to, že její majitelé se dostali do nelehké situace a snaží se pro ni najít nový domov.

Ano nebo ne pro to, pořídit si jedno z nejhůře vychovatelných plemen, které potřebuje spoustu pohybu, výcvik a hlavně být v blízkosti páníčka. Gita vyrůstala také u "začátečnice" se třemi malými dětmi ( ne tak malými ) a je prý hodná, chytrá a empatická. Nepůsobí jako klasické ČSV-čko. Ale zvládnu mít tak brzy hned další "dítě" s naprosto jinými potřebami? Co rodinné výlety? Co zájmy? Pro člověka, co nikdy neměl čas otázka..Je ale spousta rodin s dětmi a se psy a lze to zvládnout..
Pořád si to snažím si představit. Co na to kamarádi s dětmi? Jak se změní chod naší rodiny.. Více času stráveného v lese místo města.Co dovolené?

V pátek se přijede Gita podívat k nám. Uvidíme, co na ni řekne naše rodinná odbornice a milovnice psů Hanka a co na ni řeknou pejskové, kteří už ve smečce Matějků jsou..

pátek 17. dubna 2015

Zoe

29.3.2015 se nám narodila druhá nádherná holčička, které jsme dali jméno Zoe. Cca 50 cm a 3,51 kg. Beran v raku.( Zajímavostí je, že se zrovna posouval čas. Při Nori narození bylo zatmění měsíce)

Na druhorodičku to asi nebyl nejrychlejší porod, ale vlastně to byl můj první přirozený porod. (První mi vyvolávali, prý kvůli zvětšeným ledvinám,k čemuž se jeden z předních českých homeopatů vyjádřil, že je to nesmysl. Když chce miminko ven, půjde ven, ale mamince by také ublížit nechtělo..) Po jedenácté večer mi začala odtékat voda, tak jsme potichu sbalili věci, zabalili Norinku do deky a odvezli k babi a dědovi a vyrazili do Příbramské nemocnice.
Kontrakce jsem měla nejdřív častější, pak desetiminutové a jakmile jsem začala víc odpočívat a relaxovat, zklidnily se na 1-2 za hodinu.. V noci jsem tedy prakticky nespala, Ondra usnul na "fatboy" na zemi. Porodní asistentka se ptala, jestli bych chtěla nějakou podporu a zase jako u prvního porodu, kdy jsem byla přesvědčená, že to zvládnu přirozeně, jsem to nevydržela a svolila alespoň k oxitocinu.
Relaxační polohy z jógy už mě posledních pár hodin před porodem nezachraňovaly. Čas ale běžel jako voda a tak jsem byla i čím dál unavenější. Nakonec bez nástřihu, dva stehy.. a všechnu bolest odplavil ten neskutečný pocit, kdy držíte čerstvě narozené miminko.
Tentokrát jsem si Zoe chtěla nechat. Napsala jsem si porodní plán, kde jsem měla zdůrazněno, že chci mít děťátko alespoň první hodinu u sebe, aniž by mi ji vzali třeba jen na zvážení. Nori jsem dostala na pár minut a to už jí předtím přestřihli šňůru a umyli. Zoe jsme nechali placentu téměř celou "dotepat", doktoři potřebovali vzorek krve, kvůli krevní skupině. S tou jsme ale neměly problém, protože Zoe je B- jako já. Když mi ji dali na břicho, zeptala jsem se, jestli je to holka nebo kluk a oni na mě. " Tak se koukněte" :-) Myslím si, že mě ten bezprostřední nepřerušený kontakt spojil s miminkem víc než u prvního porodu, kdy jsem Noru dostala až druhý den odpoledne. Chtěla jsem mít Zoe stále u sebe. Sestřičky neměly ani problém s tím, že spala u mě v posteli.
Příbramská porodnice podporuje přirozený porod, také nás pak nikdo neuháněl, abychom pravidelně kojily nebo si děti hned vážily, aby se vědělo, kolik upily.. delší a volnější návštěvní hodiny, příjemný personál..Musím říct, že mě se přístup příbramské porodnice zamlouval daleko víc než motolské, což je způsobeno asi i tím, že v Motole rodí mnohem víc maminek a proto tam zavedli mnoho pravidel a porody a vše okolo chtějí za každou cenu uspíšit.. Je ale na každém, co od nemocnice čeká.
Pustili nás za 3 dny, Zoe přibrala a žloutenku měla jen lehkou. S kojením jsem problém neměla, i když jsem si opět zažila ten pocit, jaké to je mít o 2 čísla větší hrudník a zase jsem mohla ocenit, že mám malá prsa :-D
Už jsem se nemohla dočkat domů, Nori návštěvy byly krátké, přespávala zase u prarodičů, protože Ondra zapíjel :-)) a dodělával něco na domečku.

Prvních pár dnů jsme rozjeli spolu s tátou který si vzal volno a následovalo velikonoční pondělí. Ondra mi moc pomáhá hlavně s Norinkou, které se snaží kompenzovat to, že už se jí nemůžu 100% věnovat. Zoe je zatím zlaté miminko, stále spinká a jen občas se ozve bříško, ale jinak je celkem nenáročná :-) Od začátku jedeme látkové plínky, které jsou ekonomické, ekologické a zdravotně nezávadné. Měním je sice každé 2-3 hodiny, ale aspoň i to připomene, že ji mám vzbudit a nakojit :-D Na delší cesty a na noc používám jednorázové. Je to teda rozdíl, přebalovat tak malé miminko ve srovnání s Nori které jsem látkovky nasadila až když chodila (většina lidí to dělá naopak..když dítě začne chodit, upustí od látkovek, protože je to pohodlnější jak pro ně, tak pro dítě) Zoe v klidu leží, neprotestuje.. :-)

Zatímco s Nori jsem vstávala snad každé 2 hodiny na přebalování a kojení, Zoe spí s námi v posteli a přebaluji ji až ráno. Rodič zkrátka s druhým dítětem tak trochu zleniví a snaží se si některé věci usnadnit..uvidíme co s třetím miminkem :-)



Nori se k nám začala v noci taky stěhovat, takže noci máme výživné..ale o tom zas jindy..