Víkend na Šumavě

Tenhle víkend jsme si s Nori opravdu užily. Ondra odjel sice na několik dní na kola do Anglie, ale kamarádi nás pozvali do Ujčína, což je malá vesnička na Šumavě, kde vlastní kamarádovo sestřenka chalupu. (kterou celé léto pronajímá)

Chalupa stojí na samotě na úžasném místě na konci vesnice, vzadu má skalku, kde si majitel pěstuje kytičky a vepředu protéká krásným potůčkem uměle vytvořený náhon, který ústí do řeky Ostružná. Chalupa je plně vybavená včetně pračky a myčky, spodní část je ale velmi vlhká a chladná, takže jsme v ní i přes venkovní teploty mrzli a museli jsme zatápět už odpoledne. Místnosti jsou vybavené různými serepetičkami od starožitných po modernější. Dole jsou 2 ložnice a společenská místnost s kamny, kuchyně, záchod a kotelna a nahoře na půdě je obrovský prostor, který je plný nábytku, hraček a spoustou potřebných i nepotřebných věcí. Mezi nimi byla i spousta hraček patřících do muzea.


Počasí nám vyšlo nádherně, takže jsme mohli vypustit Nori i osmi-měsíčního Adámka na zahradu a ugrilovat si večeři. Místní hospoda vaří většinou jen přes den. Nori poprvé píchla včela- do ruky. Plakala, ale ruka jí ani nenatekla, takže to dobře zvládla.

Druhý den jsme vyrazili na výlet na jednu z nejvýznamnějších památek v okolí a to hrad Velhartice. Ondrovo sestřenka bydlí přímo pod hradem a její partner v hradě provádí, takže jsme se dostali dovnitř zadarmo :-) Foto je před místní hospůdkou, která vyhrála stavbu Plzeňského kraje. Hrad je opravdu moc krásný, ale snad ještě hezčí je výhled z něj a pohled na něj z lesní cesty pod ním, kudy vede stezka k Werichově vile, kam jsme se zašli podívat. Vila je bohužel veřejnosti nepřístupná a z venčí nepůsobí nic extra. Uvnitř je ale prý nádherná až pohádková.

.

Na oběd jsme si zašli do místní vyhlášené restaurace Hospůdka na kovárně, kde nás zastihl krátký teplý déšť. Hospůdka je nově udělaná s dobrým jídlem a hlavně točeným Bernardem a Plzní :-)) Nori dováděla s květináči a běhala za místním pejskem, který byl ale z útulku a málem jí kousnul. Ona si z toho nic nedělala..

V neděli jsme chtěli využít to, že jsme si s sebou vzali kola. Jožin nám namontoval novou sedačku na kolo a mohli jsme vyrazit. Dali jsme si krátký 17km okruh, který Norinka prakticky prospala. Jako nedostatek sedačky na kolo bych uvedla to, že dítě, které spí neustále mlátí hlavou do opěradla, proto se nedá moc jet po nerovném terénu :-) I tak jsme Nori museli přivázat helmu k opěradlu, aby jí nepadala hlava dopředu :-)

Jinak myslím, že části, které neprospala se jí moc líbily. Počasí bylo úžasné, raději jsme jeli dopoledne, kdy nebylo tak horko a Nori jsem oblékla její speciální merino soupravu od Icebreakru :-) Na který nedáme dopustit. S kopečka jsme pěkně svištěly. Na kole jsem vlastně neseděla od srpna 2012, kdy jsme byli v Rumunsku (to jsem ještě nevěděla, že jsem těhotná), ale myslím, že jsme to zvládly hezky. Sedačku jsem cítila, Nori má už okolo 9kg a sedačka 5kg, ale náročné to bylo jen na úzkých lesních cestách, kdy jsem bojovala s balancem. Bylo to úžasné. Těším se na další výlet s Ondrou.

Milovnice zvířat

Myslím, že Nori bude mít ráda zvířata a hlavně psi. Na rozdíl ode mě, která se psům od malička spíše vyhýbala ( naše babičky mají na Ukrajině psi zásadně venku v boudě a na řetězu), k nim má Nori pozitivní vztah už od malička, protože máme všude kolem spoustu skvělých pejsků.

Sousedka Barča má úžasnou fenu Zazi, která je míšenec vlčáka a labradora. Když jsme na návštěvě, tráví Nori většinu času v jejím pelechu. Myslím, že za chvíli bude umět říct Zazi. I když to neumí, vím, že už mi rozumí, když na ni volám.

Prarodiče si minulé léto pořídili po zesnulé kníračce Kačence, která Norinku milovala a hlídala, když ještě neuměla chodit, další roztomilou malou kníračku Heidi, která má i dobré vyhlídky na to, stát se výstavním psem :-)
Heidi a Nori jsou stejný ročník..a momentálně skoro stejně velké. Myslím, že budou nerozlučné kamarádky a Heidi je vlastně teď i každý pes, protože "Heidi" umí Nori vyslovit přímo ukázkově. Heidi jí teď už ale dost ignoruje, protože ví, že Nori už je větší než ona a pamlsek jí nedá.

Švagr a švagrová mají pejsky dva. Krátkosrsté kolie Dupi a Gitu. Hanka se jim moc věnuje, cvičí je (Dupi je slepá na jedno oko, ale je výborná v hledání raněných při výcviku), odchovala už dva vrhy štěňat ( z toho jedny svoje) a píše o nich dokonce i blog a spravuje webové stránky www.kratkosrsta-kolie.cz ..a obecně má jako sestřička na veterině krásný vztah ke všem zvířátkům.

Jakmile vidí Nori psa, je nadšená a chce si ho jít pohladit. Samozřejmě jí říkám, že se nejdřív musí zeptat páníčka, jestli může. Pořídila jsem jí její první obrázkovou knížku "Moji mazlíčci", která se mi moc líbí. Nori se moc líbí i kočky, už umí říkat i "čiči" a těch pár, co jsme si je měli možnost pohladit pořádně zatahala za ocásky :-) Všechna zvířátka vlastně zatím jen tak neobratně plácá a tahá je na vousky, ale myslí to dobře.

Jsem ráda, že má ráda zvířátka, těším se, až jí nějaké pořídíme. Já jsem si pozitivní vztah k pejskům budovala a teď myslím, že jsou opravdu úžasní a nejlepší přítel člověka. Nefandím těm, co je mají jako doplněk a nemyslím, že jsou zvířata lepší než lidi..alespoň ne všichni lidi..

Malá cyklistka

Norinky tatínek je zapálený cyklista. Většinou jezdí na kole i do práce a našel si na to i speciální delší trasu vedoucí přes Divokou Šárku a Stromovku. Když se dívám na jeho ranní fotky z mobilu, jsou jako z pohádky.

Když někdy spíme u jeho rodičů, jezdí z Dobřichovic. Cesta do Prahy vede většinou podél řeky (Berounky a pak Vltavy), někdy si vyjede nějaký kopec jako bonus.

... No a jednoho dne, když chtěl jet přes den do Dobřichovic, řekl, že vezme i Norinku v nosítku na zádech, protože jsme zatím nekoupili sedačku. Chtěla jsem, aby jeli jen na Smíchov na nádraží a pak vlakem. Jenže jim to ujelo. Ondra nechtěl čekat, tak jel s Norinkou na zádech přes 30km.
Myslela jsem, že se zblázním strachy, ale Norince se to prý moc líbilo! Prý potkali cestou i někoho dalšího, kdo měl také dítě jen v nosítku.. Má to své výhody oproti sedačce v tom, že má dítě přímý kontakt s rodičem a tudíž se cítí bezpečněji a tolik na něj nefouká a pro rodiče to má tu výhodu, že může dítě lépe cítit a vnímat. Bezpečné to ale tolik není.

 Když jeli po druhé..tentokrát z práce, Nori usnula.. Tak asi je to trochu bláznivé, ale když si vzpomenu, jak jsme jezdívali na kole jako děti my, nebylo to o moc bezpečnější. Když mi bylo asi 6 let, jeli jsme s tátou z Krupky do Teplic, já seděla na přední sedačce a dala jsem za jízdy nohu do předního kola.
Měla jsem tenkrát štěstí, že jsem měla nějaké kotníkové boty a nohu vůbec ještě mám. Táta spadl tenkrát na bok a zlomil si nohu, já taky nohu a sestra, která jela na tom samém kole na zadním sedadle, spadla do škarpy a zlomila si ruku. Pěkná vzpomínka :-)

Už máme objednanou sedačku Hamax Siesta a těším se, až ji poprvé vyzkoušíme. Budu jí mít na kole já, protože Ondra má sportovní kolo a má odpružené zadní kolo. Domluvili jsme se ale, že do kopců si vezme Nori zase na záda. V létě jedeme do Srní. Věřím, že Nori bude mít kolo stejně rád, jako táta.. Začínáme s odrážedlem, ale ještě nedosáhne nohama dolů.

Prodloužený májový víkend

Už se mi tu pomalu hromadí témata, o kterých chci psát, ale nestíhám, nestíhám. Občas mi přijde, že fakt nedělám nic jiného než, že vařím, myju nádobí a uklízím :-)) Teď po prodlouženém víkendu mě nečeká opět nic jiného. Zítra chceme jít na plavání, i když si nejsem jistá, že půjdeme. Nori má už 2.týden rýmu, teď se jí to zhoršilo. Snažíme se odsávat nos, ale ráno jsme ztratili dílek od odsávačky, tak jsem večer trpěla, protože je to opravdu děs. Jéé a našla jsem, že prodávají náhradní díly. Máme odsávačku Baby vac, opravdu doporučuju, i když děti odsávání nesnáší a brání se, co jen můžou. Nori je teď plačtivá, chce pořád kojit a mazlit se.. Myslím, že je to někdy jen nudou.

O víkendu jsme jeli za mým tátou do Vodňan. Má velký dům, protože má v péči 6 dětí z dětského domova a každý má právo na své soukromí a prostor. O mém tátovi a jeho rodině Domově u vlaštoviček bych se ještě ráda rozepsala jindy. Teď bych chtěla jen popsat naše zážitky z návštěvy.. Tátovo nová manželka odjela zpívat se sborem do Rakouska, tak jsem se nabídla, že přijedeme a trochu mu pomůžu s vařením a tak.

ČTVRTEK Prvního května bylo nádherně a my se rozhodli, že dáme dohromady kola a vyrazíme na projížďku. Táta měl na pár dní na hlídání také dalšího vnoučka a tak jsme vyrazili velký gang- 3 a půl dospělých (Miroslava, kterému je už 20let za dospělého stále nepovažuji, protože je mentálně zaostalý a člověk ho musí hlídat stejně jako ostatní děti), 6 dětí a 1 miminko- tzn. 11-ti členný konvoj.
Nori si poprvé vyzkoušela helmu a to, jaké to je, jet na kole. Jela chvíli s mým tátou a pak s Ondra, který vezl zase chvíli malého Adámka ve vozíku za kolem ( Áďa je na vozíku). Upřímně se to Nori moc nelíbilo, helma jí byla velká a pořád jí tekly nudle. Naštěstí jsme jeli jen kousek k Louckémů mlýnu do hospůdky U Korittů.

PÁTEK Druhý den bylo také moc hezky, některé z dětí šly do školy, takže jsme čekali na ně, udělali jsme oběd a po obědě vyrazili na jednu z největších hradních zřícenin Helfenburk. Z Vodňan je to 16km přes Bavorov. Cesta je ideální i pro malé děti, zaparkuje se na louce asi 1200m od hradu, vystoupá příjemných pár metrů po upravené cestě.. Hrad je naprosto úžasný, má veliké kouzlo. Dá se na něm strávit i několik hodin, prolézat všechny původní místnosti, vystoupat na dvě vyhlídky a kochat se překrásným výhledem.. V prostoru před hradem je i hospůdka, kde si návštěvník může zakoupit párek nebo klobásu a opéct si ji na ohni.

 Přístupná byla teď jen jedna věž z vyhlídkou, odkud jsme měli krásný výhled na Vodňany, Bavorov, Temelín, Boubín a další vesnice.

Kdyby se tu konala nějaká akce, určitě by stálo za to jet sem znova. Na nádvoří je postavené pódium. Majitelem hradu je nyní město Bavorov a po dohodě je možné na něm uspořádat nějakou akci nebo přespat ve stanu.



SOBOTA Třetí den pršelo, byli jsme doma. Děti si kreslili, hrály hry. Nori si hrála se svými novými hračkami od dědy :-) Dostala i malý kočárek. V cyklo obchodě na náměstí jsme jí koupili vlastní helmu na kolo. V dětském bazárku jsme koupili holínky vel 20 (ani jsem netušila, že je dělají i tak malé:-)) Odpoledne jsme jeli do Prahy na oslavu narozenin..

Vodňany jsou krásné malebné městečko, které jsou známé především "Vodňanským kuřetem", ale málokdo si ho spojí i s rybářskou školou. Těšíme se opět na Vodňanské rybářské dny

První festiválky

Letos jsme navštívili s Norinkou už 2 první letošní "festiválky".


Na čarodějnice jsme vyrazili na Ladronku. Praha 6 pořádala jako každý rok velkou akci plnou stánků, soutěží, dobrého jídla a čarodějnic. Co bydlíme na P6, tak jsme tam snad ještě nebyli, protože jsme neměli nikdy čas. Letos jsme plánovali večer odjet, ale akce začínala už ve 14hod, potkala jsem před domem Barču a ta říkala: "Jdeme na Kašpárka v rohlíku", tak jsem řekla: "Tak to, jdeme s vámi" :-) A vyrazili jsme.


Na akci byla spousta lidí, byla to akce pro děti, tedy pro maminky s dětmi ideální akce na odpoledne. Poslechli jsme si super "bejby pankovou" kapelu, dali si piknik na trávě, prošli se a po čase jsem Nori opět uspala na procházce v kočárku.

26.4. jsme se zúčastnili Motolské motolice, která se konala v prostorách u Břevnovského kláštera. Dali jsme si piknik na trávě, povečeřeli výborný kančí guláš a poslechli si Tata Bojs. Norince se moc líbilo, tancovala hlavně u táty na ramenou. Když všichni tleskali interpretům mezi písničkami, ona nadšeně mávala a tvářila se jako hvězda. Vydrželi jsme až do příchodu Dana Bárty, kdy s ním dorazil taky déšť..a to už jsme šli, bylo pozdě a Nori měla jít spát.