Blog o naší úžasné rozrůstající rodině, našich zážitcích, pokrocích a názorech

neděle 27. dubna 2014

Už nám bude rok

25.4. měla Norinka narozeniny. Uteklo to jako voda. Už umí chodit (přímo běhat), má poměrně rozvinutý slovník a momentálně nejradši na vše ukazuje prstem, aniž by věděla, co to znamená. Je to úžasná krásná malá holčička, která si umí vychutnat každý moment.













Uvařila jsem jí její první narozeninový dort z jablek a pudinku, který jsem ozdobila odkapaným jogurtem. (1kg jablek, 2 sáčky bio vanilkového pudinku, třtinový cukr dle chuti- jablka na kostičky se rozvaří a pak se přidá pudink, jednoduchý, rychlý a chutný recept, který mohla jíst i ona) ) Samozřejmě se na něj hned vrhla a chtěla ho nejdřív osahat. Dort byl všude, ale proč ne, když byl její, mohla s ním dělat, co se jí zlíbí.

 Přestože Norince nechceme kupovat moc dárků, protože si ráda hraje s čímkoli a nebereme hračky jako nutnost, dostala spoustu krásných dárečků. Od mámy a táty dostala svoje první kalhoty do deště a pláštěnku značky Playshoes ( kterou má zatím jako kabát na zem :-)) Těším se, až je vyzkoušíme, zatím máme na tyhle kalhoty od kamarádů moc dobré recenze. Od babiček, dědečků, tet a strejdů dostala dřevěné kostičky jako puzzle, skládací barevný dům, deštník, kachnu na provázku, dětský nákupní vozík, nádherné oblečení a letní sandálky české značky Essi. Od Barči a Prokopa hračky na písek:-)

Když bych se měla ohlédnout zpět na celý ten rok a zamyslela se nad tím, co bych nyní změnila nebo neudělala, bylo by toho asi hodně. První dítě má tu důležitou funkci, že učí partnery, aby byli rodiči. Rodiče mají na prvního potomka sice více času a mnohem více si ho mohou užít, ale každé další dítě to bude mít podle mne o to jednodušší, že nebude nikdy samo, že už maminka bude vědět co a jak a udělá věci rychleji a od začátku správně.
Asi bych Norinku od začátku víc nosila v šátku, protože je od narození důležitý kontakt dítěte s matkou. Dítě má vnímat matčin aktivní život a přijímat její teplo, dotek a z nich čišící lásku. Od začátku bych teď používala látkové plínky viz můj minulý článek  Víc bych dbala na to, ať spí celou noc.

Jak uvádí autorka Konceptu kontinua, většina rodičů dnes marně hledá svůj vrozený instinkt, který by jim měl říkat, jak mají správně vychovávat své dítě. Já se snažím vnímat a opravovat své chyby a budu mít čím dál "těžší" roli v tom ukázat Norince správný vzor. Děti jsou naše zrcadlo a musíme si uvědomit, že nás neustále sledují a kopírují.

Těším se na nadcházející rok, vychutnávám si každou chvíli strávenou s Norinkou a snažím se co nejvíc naučit od ní.
foto by: Jiří Schwertner

úterý 22. dubna 2014

Jídelníček

Za chvilku bude Norince rok a už jí roste 7. zoubek. První půlrok dostávala jen mlíčko. Pak jsme začali s příkrmy.. Jelikož vstávala v noci průměrně každé 2 hodiny, začali jsme jak se zeleninou k obědu, tak s kaší na večer, abychom zkusili, zda se budí hladem..tím to tedy nebylo, v noci se budí se doteď. Už jsme to vzdali a Nori spí s námi v posteli :-)

Jako první ochutnala klasicky mrkvičku, pak brokolici, celer, červenou řepu.. Jídlo jsem jí chtěla převážně připravovat sama, s tím že na výlety jsem občas koupila i přesnídávku. Musím přiznat, že jsem sama zmatená z toho, co je dobré jíst. Někdo je vegetarián, někdo nejí ani mléčné výrobky, někdo jí jen syrové jídlo, někdo jen ovoce... Já jsem každopádně pro názor, že se mají jíst potraviny, které vyrostly v místě, kde žijeme. Podporuji tedy české farmáře a kupuji to, co je české.

Kamarádka mi poradila, ať jídlo nejdřív mixuju, pak zkusím pasírovač a pak velké kousky. Přesně tak jsem to i udělala. Teď už požaduje, aby bylo v jídle i něco, co se dá kousat. Nedávno jsem jí chtěla dát rozmixovanou polévku od Barči a nechtěla ji. Pak jsem do ní zkusila dát těstoviny a až tehdy ji snědla:-)

Když něco kupuji, vždy si čtu složení. Snažím se kupovat jídla bez cukrů a soli. Když vařím, vím, co Nori jí, ačkoli nemohu vědět, zda není nějak vadná zelenina, kterou kupuji (z trhů a ve farmářských obchodech jako Dobrá farma). Maso vařím také bio a velmi zřídka. Vajíčka jíme pouze od farmářů, od slepiček ve volném výběhu. Do jídla přidávám vždy kapku olivového oleje nebo pokud nemám, tak některý z Bohemia oil. Většinou vařím v páře nebo jako "vývary"( zeleninový vývar je údajně to nej :-)).

Příklady toho, co pro ni teď vařím:
mrkev+celer+brambor/rýže+olej
brokolice+brambor/rýže+olej
květák+mrkev+brambor/rýže+olej
špenát+pohanka(+žloutek)+olej
ryba(filé)+mrkev+brambor/rýže+olej
batáta+brokolice+olej
červená řepa+brambor+olej
dýně+brambor/rýže
sem tam s celozrnými těstovinami, kuskusem..čočku zatím moc nechce

Stejně většinu jídla zase vyloučí téměř ve stejném stavu:-) Někde jsem teď četla, že chuť mají děti vybíravější až po roce.

Na svačinu jí:
- celé jablko z ČR
- banán (snažím se v bio kvalitě)
- 100% přesnídávky od Hami
- hroznové víno
- avokádo
- křupky (rýžové, jáhlové, pohankové)
K večeři jí teď dělám vločky zalité vroucí vodou. Dříve hlavně instantní kaše z bio-obchodů (žádné Hami nebo Sunary s různými přídavky)

Nejdůležitější je, že stále kojím. V mléce má všechny potřebné vitamíny a minerály.

středa 9. dubna 2014

Látkové pleny

Jelikož jsem, jak jsem psala v minulém článku, nejdřív neměla tolik času na věci, které jsem chtěla vyzkoušet..až v Norinky 10měsících jsem se rozhodla, že začnu s látkovými plínkami. Kamarádka mě hned odrazovala, že to vzdaly i její kamarádky "eko-bio" matky :-D ale já se jen tak nevzdávám.

Jednoho dne mi Barča řekla, že jestli chci začít s látkovkama, dá mi nějaké na vyzkoušení a ukázala mi základní skládání plínek, které používaly naše babičky. Látkové pleny jsou ekonomické, ekologické a zdravé. To byl i důvod, proč jsem je chtěla používat.

Přihlásila jsem se na "kurz zdravého přebalování" do Brány k dětem (úžasný obchod nejen pro alternativní maminky). Paní nám ukázala všechny druhy plenek, co se teď vyrábí a já z toho měla pěkný guláš. Od Barči jsem dostala 3svrchní plínky, 10x vícevrstvých látkových plen a 2x klasické pleny. V Bráně jsem si koupila i tuhle plenku na vyzkoušení, protože Norinka je už pěkný dráček a suchý zip uměla rozepnout.
Popolini plena                                    
                                                                                  P. svrchní kalhoty


Stejně jsem zjistila, že mi nejvíc praktické přijdou vícevrstvé plenky, viz foto. Jsou navíc i nejlevnější. Pozor na velikost, Norinka má už skoro 9 kg, tak mám pro ni tu největší velikost -L, možná jsou jí zatím spíš větší. Teď jsem se je snažila sehnat a zjistila jsem, že se dost špatně hledají. Nakonec jsem je objednala na www.baby-eshop.cz  a teď s nimi vyřizuju reklamaci, kterou mi nechtějí uznat- poslali mi jen 9místo 10ks plen :-( Takže nedoporučuji
K nim stačí svrchní plena a "vkládačka"(na to nejhorší :-))  Ostatní plínky mi přijdou, že mají okolo zbytečně moc látky, díky níž pomaleji schnou. Na noc a na cestování používám stále jednorázové, protože nechci, aby byla mokrá celou noc. Ta jednorázová tu vlhkost přece jen odvede..a při cestování nejsem blázen, abych s sebou vozila počůrané plínky :-) 
Ještě jsem vlastně koupila i jedny konopné, které si troufnu jí nechat i déle. Prý jsou nejlepší poměr absorbování vlhka a schnutí.

Nori nechávám látkové plínky 2-3hod. Na praní hovínek jsem už otrkaná :-) Jak jsem naspala mám přes 10ks plen a postupně je stíhám prát a střídat. Peru ob den, na 60 a přidávám místo aviváže ocet jako desinfekci.

Chci si ještě koupit další svrchní kalhoty. Náhodou jsem narazila na plenu Kikko, která mi vyhovuje nejvíc a kupodivu je jedna z nejlevnějších. Nori umí rozepnout suchý zip poměrně rychle, takže by mi vyhovovaly ty svrchňáky na cvočky..jelikož je ale v tomhle jejím období docela výzva ji přebalit, protože utíká a nechce se ani převlékat, suchý zip je mnohem rychlejší varianta.

Tedy pro maminky, které nikam nechvátají, příliš necestují (třeba na celý den) a nejsou háklivé vřele doporučuji.

úterý 8. dubna 2014

Největší a tvrdá zkušenost

Nevím, jestli jsem uvedla, že jsem do ledna 2014 ještě pracovala. Když jsem byla už těhotná, chtěla jsem si rozjet malý obchůdek- bazar s oblečením. Říkala jsem si, že se budu na mateřské nudit :-) Chtěla jsem, aby mi hlava fungovala i na jiné věci než základní potřeby dítěte. Ze začátku to šlo to poměrně dobře, dokud jsem neporodila a nemusela zaměstnat prodavačku. Shánět pracovní sílu je poměrně těžké. Když hledáte někoho, kdo by vám vedl váš obchod, byl zodpovědný, spolehlivý a zároveň dobrý prodejce, musíte ho umět i dobře zaplatit, což u rozjíždějícího obchodu moc nešlo. Musela jsem tedy mnoho času trávit v obchodě s Norinkou. Byla malá, takže tím ještě snad moc netrpěla. Spala mi v šátku nebo usnula v autě. Čím dál víc jsem cítila, že bych na ni potřebovala víc času a že nedělám věci, které bych pro ni udělat chtěla.

I když to bylo velmi náročné a dalo by se říci čím dál náročnější, protože jsme obchod rozšířili, potřebovali jsme větší reklamu a mnoho dalších věcí, nechtěla jsem to vzdát. Obchod byl komisní a prodávali jsme tedy věci, které lidi už nepotřebovali, ale byly stále krásné, jako nové a taky značkové. Nechtěla jsem lidi zklamat tím, že bych to vzdala, protože v Praze málokde najdete takové služby. Je to práce s lidmi, která je občas velmi náročná a vlastně se tolik ani nevyplatí jako mít normální obchod. Mne to ale bavilo, naplňovalo. Měla jsem v rukou nádherné kvalitní drahé věci, které jsem ráda prodala někomu dalšímu, kdo z nich měl radost..

Pak se stala asi ta nejhorší věc a možná pro nás i ta nejlepší.. vykradli nás. Jelikož jsme obchod rozšířili o jednu místnost, která byla původně garsonka, vedlo do obchodu nové nezajištěné okno. Museli jsme ho tedy nejdřív zajistit, aby nás pojišťovna pojistila. Díky špatné domluvě s majitelem, který musel vše chválit, nás bohužel vykradli dřív než se to stihlo pojistit...

Úplně náhodou mi pak do ruky přišla knížka " Muž, který chtěl být šťastný". Je to asi nejlepší kniha o smyslu života, co jsem kdy četla. Nebo mi to přišlo až poté, co se mi zhroutil můj sen a přišli jsme s Ondrou o spoustu peněz a investovaného času. Začala jsem přemýšlet o tom, co vlastně chci dělat a co je důležité dělat. Konečně jsem si uvědomila, že peníze opravdu nejsou to důležité v našem životě. Pak jsem si znovu přečetla i "Alchymistu" a najednou jako bych četla něco, co jsem si přečíst měla. Teď a po této zkušenosti. Člověk zjistí význam takovýchto knih opravdu až tehdy, kdy to potřebuje..aby našel novou naději.

Určitě jsem se svým vlastním obchodem mnoho naučila. Poznala spoustu nových zajímavých lidí- stylistů, modelek, fotografů, lidí z novin. Měla v rukách nádherné neopakovatelné modely.. ale teď přišel čas na něco úplně jiného, nového. Moje nová etapa je Norinka. Navíc bychom chtěli s Ondrou minimálně 3-4děti. Kéž se nám tento sen splní a jsme dobrými rodiči. V životě nejsou důležité peníze, ale vztahy, zkušenosti a to být šťastný.

Byla jsem u jedné kartářky a ta mi řekla, že by mě viděla spíš v obchodu s bylinkami nebo dětském bazaru:-) Jedna esoterička mi řekla, že budu mít okolo sebe dobré lidi, kteří mě budou mít rádi a to je důležité. Tak uvidíme, co bude..


čtvrtek 3. dubna 2014

Skřítci v Tatranu

Dnes jsme byly s Nori poprvé na dětském kroužku v sokole Tatran Střešovice. Přihlásily jsme se rovnou na kurz pro děti od 1roka, protože Nori už chodí a většina dětí v mladším kurzu by nejspíš ještě ležela.

Vyrazili jsme s Barčou a Prokůpkem (to jsou naši nej kamarádi z prvního patra :-) podnikáme spolu spoustu věcí, určitě o nich ještě nepíšu) pěško-tramvají a prošli se krásným okolím s krásnými prvorepublikovými vilami. Sokol vypadá velmi pěkně, je zrekonstuovaný, má hezké šatny, veškeré pomůcky pro cvičení jsou tam k dispozici.

Nori byla samozřejmě nejmladší, ale byla tam i jedna holčička, co ještě nechodila. Některé děti tomu rozuměly, některé ne, ale důležitější podle mne je, že jsou v kolektivu a že se mohou od starších přiučit. Děti se tam hemžily, byla to velká zábava. Některá dítka utíkala na schody, jiná na žebřiny, další pryč z tělocvičny..Na začátku jsme si řekli pár říkanek, paci paci už Norinku moc baví, ale jinak ještě moc nechápala. Všechny maminky byly moc milé a chápavé, takže většinou hlídaly kromě svých dětiček i ostatní. Těhotná paní cvičitelka pak postupně vytahovala různé zajímavé předměty od velkých míčů, přes padák a kuličky, po opičí dráhu. (kde byly lavička, trampolína, tunel, klouzačka, ..)

Jediná nevýhoda toho, že chce Norinka už chodit, je ta, že chce chodit stále a nechápe, že by to pro ni občas bylo na čtyřech snazší. Nedokáže sejít ani malý schůdek, aniž by chtěla pomoct. Někdy jí nechám, ale většinou spadne. Kdyby šla na čtyři a sešla ho po ručičkách, zvládla by to i sama. V tunelu si pořád stoupala, ale je fajn, že ji na ty čtyři přinutil.

Celkově se nám moc líbilo a půjdeme zas. Líbí se mi, že mají dobrý rezervační systém a člověk nemusí platit za dlouhý kurz dopředu, ale zaplatí jednu hodinu na místě. Ostatní by se mohli jen inspirovat. V pondělí jdeme na plavání. Těším se.

středa 2. dubna 2014

Pochod za Rumcajsem

29.3. jsme na pozvání kamarádů vyrazili na výlet do Jičína a do Nové Paky. V sobotu se v Jičíně konal pochod za Rumcajsem. Jelikož nám stále balení na výlety trochu trvá, dorazili jsme poměrně pozdě, pochod už dávno začal..ale naštěstí jsme stihli pouťové stánky a dali si langoše a zmrzlinu :-)

Vyšli jsme si pak jen na jeden z nejkratších "dětských" pochodů (bohužel jsme už nestihli žádné atrakce, protože jsme vyrazili 2,5hod po skončení začátku pochodu :-)) k Valdštejnská lodžii (5 km okruh). Je to nádherná budova, která mi z české architektury docela vybočuje svým maximalismem. Bohužel jako mnoho takovýchto památek nenávratně chátrá a opadává z ní omítka. K lodžii vede z Jičína dlouhatánská krásná alej, na jejímž druhém konci můžeme vidět jičínskou Valdickou bránu.

   Kamarádi, se kterými jsme vyrazili mají teď půlročního Adámka, jen v průběhu cesty v nosítku několikrát usnul, zatímco Norinka chtěla neustále pochodovat :-) Když jsme si dávali oběd na dece v parku, tak si s ním Norinka chtěla neustále hrát a osahávat si ho- oči, pusa, nos.. Chudáček se nemohl ani moc bránit. Nori mu brala dudlík a padala na něj.. prostě komedie aneb "mladší děti, na Norinku bacha" :-)

Odpoledne jsme se přesunuli do Nové Paky a dali si pivečko na zahrádce v místní vyhlášené restauraci Novopacké sklepy.

K večeru jsme se ubytovali. Dostali jsme malý kumbálek v prvním patře krásného polorozpadlého stavení ze začátku 19.stol., který si pořídila Jožinovo rodina v roce 1986. Když ho koupili, byla to ruina s vymlácenými okny, do nichž několik let sněžilo. Teď se dům obyvatelný, ale potřebuje ještě veliké investice. Místo a krajina okolo je ale k nezaplacení. Trochu jsme se báli, rozpálených kamen v místnosti, ale nakonec světnice prošla s označením baby friendly- Norince a snad ani světnici se nic nestalo :-)

Poprvé jsme dali Nori spát do spacáku. Pokoj, ve kterém jsme spali byl vyložený matracemi, takže jsme postýlku ani nestavěli. Trochu jsme bojovali se světlem, které tam nebylo a svítili jsme v pokoji chůvičkou. Nori jsem uspávala v Ondrovo velkém spacáku pro dva, který jsme dostali jako svatební dar.. a šli jsme hrát Osadníky.

Nori byla moc statečná a myslím, že se jí na vesnici v krásné čisté přírodě spalo moc dobře. Ani se v noci moc nebudila. Ráno mohla opět vyrazit na dvorek a prozkoumávat travičku, hlínu a honit černou anglickou kočku, která byla úžasná a trpělivá a Norince nic neudělala ani když jí tahala za ocas :-)...