Bude nás 5?

Čas letí jako voda. Zoe už byly dva měsíce, Norince dva roky.. Já nestíhám psát, protože nestíhám spoustu věcí :-)










BUDE NÁS PĚT?
To je náš aktuální dotaz. Po návštěvě u kamarádů v Kácově, (kteří se jmenují Ondra a Alena a mají 4 děti :-) kde jsme strávili úžasný víkend nejen z gastronomického hlediska, protože oba výborně vaří, ale i díky tomu, že jsme Norinku prakticky neviděli (Celou dobu si hrála ve smečce dětí :-).. si Ondra vybavil své přání mít psa. Já, která psa nikdy neměla a starající se o dvě malé děti, jsem vyslovila přání, že bych psa chtěla ALE, až děti vyrostou nebo už staršího a vychovaného. Naše přání se tedy spojila a přivedla nám do cesty Gitu neboli Lady Wolf- československého vlčáka. Vypadá to, že její majitelé se dostali do nelehké situace a snaží se pro ni najít nový domov.

Ano nebo ne pro to, pořídit si jedno z nejhůře vychovatelných plemen, které potřebuje spoustu pohybu, výcvik a hlavně být v blízkosti páníčka. Gita vyrůstala také u "začátečnice" se třemi malými dětmi ( ne tak malými ) a je prý hodná, chytrá a empatická. Nepůsobí jako klasické ČSV-čko. Ale zvládnu mít tak brzy hned další "dítě" s naprosto jinými potřebami? Co rodinné výlety? Co zájmy? Pro člověka, co nikdy neměl čas otázka..Je ale spousta rodin s dětmi a se psy a lze to zvládnout..

Pořád si to snažím si představit. Co na to kamarádi s dětmi? Jak se změní chod naší rodiny.. Více času stráveného v lese místo města.Co dovolené?

V pátek se přijede Gita podívat k nám. Uvidíme, co na ni řekne naše rodinná odbornice a milovnice psů Hanka a co na ni řeknou pejskové, kteří už ve smečce Matějků jsou..

Zoe

29.3.2015 se nám narodila druhá nádherná holčička, které jsme dali jméno Zoe. Cca 50 cm a 3,51 kg. Beran v raku.( Zajímavostí je, že se zrovna posouval čas. Při Nori narození bylo zatmění měsíce)

Na druhorodičku to asi nebyl nejrychlejší porod, ale vlastně to byl můj první přirozený porod. (První mi vyvolávali, prý kvůli zvětšeným ledvinám,k čemuž se jeden z předních českých homeopatů vyjádřil, že je to nesmysl. Když chce miminko ven, půjde ven, ale mamince by také ublížit nechtělo..) Po jedenácté večer mi začala odtékat voda, tak jsme potichu sbalili věci, zabalili Norinku do deky a odvezli k babi a dědovi a vyrazili do Příbramské nemocnice.
Kontrakce jsem měla nejdřív častější, pak desetiminutové a jakmile jsem začala víc odpočívat a relaxovat, zklidnily se na 1-2 za hodinu.. V noci jsem tedy prakticky nespala, Ondra usnul na "fatboy" na zemi. Porodní asistentka se ptala, jestli bych chtěla nějakou podporu a zase jako u prvního porodu, kdy jsem byla přesvědčená, že to zvládnu přirozeně, jsem to nevydržela a svolila alespoň k oxitocinu.
Relaxační polohy z jógy už mě posledních pár hodin před porodem nezachraňovaly. Čas ale běžel jako voda a tak jsem byla i čím dál unavenější. Nakonec bez nástřihu, dva stehy.. a všechnu bolest odplavil ten neskutečný pocit, kdy držíte čerstvě narozené miminko.
Tentokrát jsem si Zoe chtěla nechat. Napsala jsem si porodní plán, kde jsem měla zdůrazněno, že chci mít děťátko alespoň první hodinu u sebe, aniž by mi ji vzali třeba jen na zvážení. Nori jsem dostala na pár minut a to už jí předtím přestřihli šňůru a umyli. Zoe jsme nechali placentu téměř celou "dotepat", doktoři potřebovali vzorek krve, kvůli krevní skupině. S tou jsme ale neměly problém, protože Zoe je B- jako já. Když mi ji dali na břicho, zeptala jsem se, jestli je to holka nebo kluk a oni na mě. " Tak se koukněte" :-) Myslím si, že mě ten bezprostřední nepřerušený kontakt spojil s miminkem víc než u prvního porodu, kdy jsem Noru dostala až druhý den odpoledne. Chtěla jsem mít Zoe stále u sebe. Sestřičky neměly ani problém s tím, že spala u mě v posteli.
Příbramská porodnice podporuje přirozený porod, také nás pak nikdo neuháněl, abychom pravidelně kojily nebo si děti hned vážily, aby se vědělo, kolik upily.. delší a volnější návštěvní hodiny, příjemný personál..Musím říct, že mě se přístup příbramské porodnice zamlouval daleko víc než motolské, což je způsobeno asi i tím, že v Motole rodí mnohem víc maminek a proto tam zavedli mnoho pravidel a porody a vše okolo chtějí za každou cenu uspíšit.. Je ale na každém, co od nemocnice čeká.
Pustili nás za 3 dny, Zoe přibrala a žloutenku měla jen lehkou. S kojením jsem problém neměla, i když jsem si opět zažila ten pocit, jaké to je mít o 2 čísla větší hrudník a zase jsem mohla ocenit, že mám malá prsa :-D
Už jsem se nemohla dočkat domů, Nori návštěvy byly krátké, přespávala zase u prarodičů, protože Ondra zapíjel :-)) a dodělával něco na domečku.

Prvních pár dnů jsme rozjeli spolu s tátou který si vzal volno a následovalo velikonoční pondělí. Ondra mi moc pomáhá hlavně s Norinkou, které se snaží kompenzovat to, že už se jí nemůžu 100% věnovat. Zoe je zatím zlaté miminko, stále spinká a jen občas se ozve bříško, ale jinak je celkem nenáročná :-) Od začátku jedeme látkové plínky, které jsou ekonomické, ekologické a zdravotně nezávadné. Měním je sice každé 2-3 hodiny, ale aspoň i to připomene, že ji mám vzbudit a nakojit :-D Na delší cesty a na noc používám jednorázové. Je to teda rozdíl, přebalovat tak malé miminko ve srovnání s Nori které jsem látkovky nasadila až když chodila (většina lidí to dělá naopak..když dítě začne chodit, upustí od látkovek, protože je to pohodlnější jak pro ně, tak pro dítě) Zoe v klidu leží, neprotestuje.. :-)

Zatímco s Nori jsem vstávala snad každé 2 hodiny na přebalování a kojení, Zoe spí s námi v posteli a přebaluji ji až ráno. Rodič zkrátka s druhým dítětem tak trochu zleniví a snaží se si některé věci usnadnit..uvidíme co s třetím miminkem :-)

Nori se k nám začala v noci taky stěhovat, takže noci máme výživné..ale o tom zas jindy..

Pokroky s nočníkem

Tak myslím, že už se můžeme konečně pochlubit, že si Nori (v roce a 3/4) začala říkat, že chce na nočník!! Po dlouhé době vyptávání a vysvětlování, co je "lulu" a co "kaku", řekne, že chce lulu a vykaká se :-) Je fakt, že se teď intervaly mezi "čůráním" docela dost prodloužily, ale ještě stále ho úplně vychytané nemáme.
Teď experimentuju s tím, že jí nechávám spát bez plínky.. Přes den už skoro pokaždé a přes noc už delší dobu sleduju, že má ráno plínku suchou, takže dnes jedeme poprvé naostro.

Doma běhá Nori bez kalhot, aby si uvědomila, kdy se jí opravdu chce, ale sem tam mi udělá potopu (naštěstí ne na koberec v ložnici). Často se jí ptám, ale Ondrovi si většinou už řekne sama. Když pak sedí a kaká, nejradši si čte, docela to trvá, ale sama vždy říká, že ještě kaká, je u toho děsně roztomilá.. Občas chce s nočníkem i jezdit :-D ..což jí zakazuju.

Látkovky už nepoužívám, protože se to nevyplatí prát, když je jich tak málo..

Jsem zvědavá, co udělá změna prostředí po stěhování a co narození miminka.. 

Kam s dětmi, když je zima I.

V tomhle počasí někam vytáhnout Nori je umění, největší problém nám dělá převlékání. Buď se nechce obléct nebo svléct. Nejdřív nechce ven, pak nechce domů. Klasika.

I. Obchodní domy a centra 

Přemýšlela jsem, kam vyrazit v takovémhle počasí. Nemám moc ráda nakupování, asi taky protože jsem moc náročná :-) a nemůžu nikdy najít, to co hledám, ale nákupní centra (obzvlášť ta odlehlejší a prázdnější) se občas bezvadně hodí na dovádění na odrážedle. Na Zličíně se Nori proháněla a obdivovala fontánu, v Šestce mají často různé zajímavé výstavy, je tam velká dětská prolézačka a obří tobogán, který vede z prvního parta, bezva jsou i košíky v podobě autíček (viz foto) a v Butovicích jezdí dětský vláček, který Nori neskutečně dlouho dokázala honit na odrážedle..

 Všude jsou také samozřejmě různá autíčka a vláčky za 10-20kč, na které nechci vyhazovat peníze, ale Norince stačí si v nich jen posedět.

 II. Dětské herničky
V Praze je spousta Mateřských center, která nabízí i tzv. HERNY, což znamená, že můžete přijít a hrát si za nějaký poplatek. Nejblíž máme Školku a jesle U Hrošíka, tam stojí hodina 35kč, ale je to pouze v úterý od 16-18hod, protože jinak je tam školka. Dál jsme vyzkoušely Komunitní centrum Kampa, kde je herna každý den od 9:30-18hod a nebo nabízí centrum různé kurzy a přednášky. Hernička byla moc fajn, stojí 50kč na 3 hodiny, výhoda takových heren, kde je normálně i hlídání dětí, je že si můžete přinést vlastní svačinu a pití a nikdo si vás tam jinak moc nevšímá.

III. Kavárny s dětským koutkem

Třetí možností jsou kavárny a restaurace, které mají dětské koutky. Na ententýky.cz je spousta tipů. Z vyzkoušených můžu doporučit. Kafe Kakao (viz foto), kousek od Nám. Míru, kde mají výborné dorty a slané koláče a poměrně příjemný dětské koutek, kde mají knížky, mašinky, autíčka a plyšáčky.

  

Dál máme vyzkoušeno Crosscafe na Strossmayerovo nám, kde je nevýhoda, že vchod do dětského koutka je za rohem a je do něj vidět pouze od jednoho stolu..  Dál restauraci U dobré myšlenky, (viz foto) kde je přímo dětský pokojík. Mají tam moc hezké hračky, se kterými se Nori jen těžce loučila a nabízí denní menu i v sobotu, kde si polévku nabírá každý sám a může jí sníst 3 talíře.. 

Vyzkoušeli jsme i restauraci Vinohradský parlament, kde mají také oddělený dětský koutek. Není tam moc hraček, ale jsou tam prolézačky a kuličky a jako bonus mají hlídání o víkendu zdarma :-) 

Mimo Prahu opět Zámeckého Hada v Dobřichovicích. 

Tahle fotka je z cukrárny na Nám. Míru, doporučuji kvůli výborným dortům a hlavně domácí zmrzlině, která je podle mě nejlepší v Praze :-) Bez dětského koutku, ale v létě tam zase rády vyrazíme.

Chystáme se vyzkoušet ještě Cukrárnu u Prokůpků ( Dříve asi Baby cafe) a Nudného otce, což máme tak asi nejblíž..ale každopádně je vždy lepší vyrazit někam ještě s někým jiným:-) Takže nemoci, fuj, držte se dál!

Nori a pokroky

Mrzí mě, že nemám čas zapsat si každou hlášku, co Nori řekne, ale před několika týdny se v mluvení děsně rozjela. Ráno mě vždy dostane tím, že zašeptá: "Pst, táto, jdeme piškoty s joogutem? Jdeme krtečku? Hopi dolů, táto. Jdeme za mámou." A mně pak řekne: " Mámo, já jsem tady! Tady dolů, pojď" a ukazuje mi, kde mám slézt z postele (samozřejmě většinou už před šestou ráno, kdy se jí marně snažíme vysvětlit, že budeme ještě spát).
Ráno nedá ani ránu bez několika dávek krtečka. (Slepička, Vrtulník a Lalala) Zatímco nedávno byla jejím favoritem víla Amálka, kterou má na prostírání. Jenže těch je na youtube jen asi 6 dílů, takže už je zná nazpaměť, ale stále jimi nepohrdne. Občas jí pustím i Mášu a medvěda nebo klasické večerníčky (které jí zatím moc neba, protože jí ba jen to, co zná)

Nejvíc roztomilý je asi tón, jakým vše říká. Fakt si to musím víc psát. Zaručeně po vás ale vše opakuje.. Takže se rozjelo i "ježiš maijá"(ode mě to teda nemá). Její oblíbené zkomolené slovo je : kakáček (kočárek nebo kartáček na zuby) říká: "Hačí do kakáču." (čili do kočárku) Když něco chce, říká: "Chceš? Chceš krtečku. Chceš vidět kačenky? Chceš šůšu?"..

Nori stále miluje knížky, dokáže jimi listovat dlouho. "Čte" si sama před spaním. Zatím si nenechá něco "přečíst", chce si jen prohlížet a popisovat obrázky. Oblíbené knížky jsou se zvířátky a teď jsme v knihovně objevili "Ilustrovanou přírodu", kde jsou kytičky, stromy, ptáčci.. (pozná spoustu ptáků: datla, sojku, labuť, káně, .. a samozřejmě spoustu zvířat, i když některé dost dlouho ignorovala a nechtěla "o nich mluvit" :-)) Taky miluje básničky, nejen ty lidové (Šel Janeček na kopeček, Žába skáče po blátě, Kolo kolo mlýnský, ale i od Hrubína a Trnky "Říkej si se mnou" , které jí čtu (: Máma pere drum drum drum, Zdálo se mi zdálo, mám kuliček málo, Kominíku, proč jsou bos?)..ty a další umí už částečně z paměti.

Máme taky knížku s mini piánkem s lidovými písničkami. Dokáže podle obrázku nebo i melodie uhodnout písničku, která tam je a kus i zazpívat. Nejradši má: Ovčáci čtveráci a Prší, prší. Jednou ráno zazpívala z fleku: Halí belí, koně v zelí nebo Skákal pes..koukala jsem, jako blázen :-D

Objevily jsme modelínu z Tchiba. Ne že by něco tvořila, spíš ráda ničí, ale moc jí baví. Pořád si ráda maluje, je schopná se celá počmárat (nechtěně) a nejraději má fixy (dávám jí jen zvýrazňovače, protože nejsou tak výrazné :-D a jsou tlusté.)

Obecně má spíš odmítavé období, kdy nechce moc poslouchat, vše háže na zem. Tu a tam dostane záchvat, že něco nechce dělat. Nejradši by se pořád koukala na videa (Krtka) :-)

Už se těším, až bude lepší počasí a budeme si zase víc hrát venku..

Zaznamenali jsme další pokroky s nočníkem. Několikrát si sama řekla, že chce "lulu" nebo "kaku". Obecně ji na nočníku spíš baví sedět, což je pozitivní. Hodně se jí ptám, jestli nechce na nočník nebo jestli zrovna nekoná něco do plínky.. Když to jde a nečekám nějaký masakr, dávám jí pořád látkové plínky.

Nové hlášky: "Tytyty mámo, zlobíš." (míněno, že se zlobím na ni a zvedá u toho ukazováček :-) "Sundáme bundu, sundáme boty, sundáme: čepici, nákrčník, šálu, svetr.." (chce všechny navigovat, ať už přijdeme někam nebo někdo přijde k nám) "Zapneme šlofíček" (knoflíček) "Napálíme fíčku" (zapálíme svíčku)

Cvičení PILATES- nejen pro těhotné

Cvičit se má samozřejmě kdykoli- v jakémkoli věku a stavu. Každé cvičení prodlužuje život, vypouští endorfiny a pročistí hlavu, protože na nic jiného nemyslíte a cítíte se po něm lépe.
Od 10let jsem tancovala a musím říct, že tento druh pohybu budu vždy preferovat. Vlastně jsem si ani sama neuvědomovala, jakou mám kondici a rozsahy, i když posilování, které bylo součástí tréninku mi dávalo zabrat :-) Ale když tancujete, vlastně ani nevíte, že posilujete a protahujete si celé tělo.. Ani mé rozsahy nebyly vždy ideální, ale byly doby kdy jsem udělala "provaz" i "rozštěp" (nevím, jak to napsat :-D ), vykopla nohu k hlavě,.. Měla jsem i baletní průpravu, učili nás členové baletního souboru jihočeského divadla. Ale tyhle časy jsou teď tytam. Nemám ani fyzičku, ani se nedotknu rukama země při natažených nohách. (a to ne proto, že mám bříško)

Když jsem čekala Norinku a přestala tancovat, zkusila jsem cvičební metodu PILATES. Když jsem byla ještě v kondici, říkala jsem si: " Co to je? Vždyť je to jednoduché, to zvládám levou zadní" Jenže s omezeným pohybem a přibývající váhou se zdála být zdánlivě jednoduchá cvičení čím dál těžší. Kamarádka fyzioterapeutka mi řekla, že je pilates jednou z nejlepších cvičebních metod pro lidi, které bolí záda, ale i pro nastávající maminky, protože se zaměřuje na posílení pánevního dna, které dostane u porodu zabrat.

Mám i tu výhodu, že Ondrovo maminka je cvičitelkou pilates a žákyní zakladatelky pilates v Čechách Renaty Sabongui (která cvičí především na pražské taneční konzervatoři).

Teď, když čekám druhé miminko, mám na cvičení vlastně zase o něco méně času a je pro mne ještě náročnější, ale po každém cvičení se cítím výborně. Díky zkušenostem vím, co si můžu dovolit a když se cvičí něco, co nezvládnu, dělám si svoje cviky.

Vyzkoušela jsem teď i cvičení na míči v A-centru, které se zaměřuje na cvičení pro těhotné a maminky S DĚTMI, tzn., že si můžete přijít zacvičit i když máte miminko a nikoho to neruší, protože je to základní myšlenka tohoto centra- dítě jako součást vašeho života. Navíc nabízí A-centrum různé specializované přednášky pro těhotné i zodpovědné rodiče. Cvičení na míči trvalo celkem 2 hodiny, ale v první polovině lekce byl prostor na otázky ohledně porodu, dětí, výchovy..čehokoli. Nakonec jsme si zacvičily a zazpívaly i s dětmi.  Velmi doporučuji.

Navíc doporučuji nejen pro těhotné video-cvičení na www.fithall.cz.  Registrace je zdarma. Cvičení pro těhotné je roztříděno podle trimestru.

Šťastný a veselý nový rok!

Letošní svátky jsme oslavili opět v rodinném kruhu. Na Štědrý den jsme rozbalovali dárečky s mojí maminkou, sestrou a jejími dětmi a večer zase u Ondrovo rodičů i se švagrem Martinem, švagrovou Hankou a synovcem Járou. Jako každý rok byl Ježíšek možná až moc štědrý :-) Dle mého názoru nejsou dárky až zas tak podstatné jako to, být v pohodě a s těmi, koho máte rádi. Proto jsme také víkend před Vánoci jeli za tátou do Vodňan a setkali se se starými přáteli v Budějovicích..

Mimo jiné dostala Norinka dětskou koloběžku Mini micro ( i se sedátkem pro nejmenší), dřevěné sáňky, dřevěné kostičky, celou ZOO od Dupla, vkládací obrázky, knížky (hned první dárek byla rozbalená knížka a ta ji zabavila skoro na celý zbytek večera :-) , nádhernou ručně pletenou vlněnou šálu, kalendář s jejími oblíbenými dravci ( ojel, sova, káně.. :-) ) svoje vlastní miminko s doplňky :-)  Myslím, že je Nori pořád ještě moc malá na to, aby pochopila o čem všem tohle bylo. Nerozumí ani pojmu "jestli dostala dáreček", ona si je zvyklá většinou jen "půjčovat" :-) Ale moc ji bavilo zapalování svíček, rozbalování čokoládových ozdobiček (které jí naštěstí nechutnaly, stejně jako cukroví).. Kapr jí chutnal, jako všechny ryby, ale salát nechtěla ani zkusit

Po svátcích jsme vyrazili za kamarády do Nové Paky pozdravit první (i když vlastně už druhý) sníh. První setkání se sáňkami a sněhem vzala dost nedůvěřivě, myslím, že se jí nelíbilo, že je jí zima :-D

Dál jsme pokračovali do Jizerských hor, do Bedřichova, kde bylo krásně a bohatá sněhová nadílka. Ondra omylem vyklopil Norinku ze saní, když ji táhl nahoru k chatě, chudinka padla obličejem přímo do prašanu a nedůvěra v sáňky zesílila. Na chatě bylo fajn, i když tam s námi nebyly žádné další děti a oba pejskové se k dětem moc neměli. Nori si s tím ale nelámala hlavu a čistý horský vzduch ji uspal už v sedm. 

Druhý den byl budíček v sedm, celá chata spala, my si hráli a pak jsme po dopoledním rodinném spánku vyrazili na oběd do Lesní chaty. Nejdřív nás čekal výšlap nahoru od chaty k silnici, kdy jsem si zase nadávala, že jsem doma zapomněla kšandy, protože si zimní kalhoty přes bříško už nezapnu, ale pak už jsme se s Noni vezly s kopečka dolu do Bedřichova na saních. To se jí moc líbilo. 

Všude v restauracích bylo touhle dobou plno, v Prezidentské se den předtím stály fronty na stůl, tady to nebylo o moc lepší. Naštěstí jsme chytli stůl hned u dětského koutku. Na tohle místo jsme zamířili schválně kvůli místnímu oslíkovi, který byl teď v zimě náramně hladový. Chodil tedy ke každému příchozímu a zkoušel, zda není k jídlu alespoň jeho bunda.     

 

Dál jsme se vydali malým okruhem po běžkařské trati, na které byla dálnice sportovců všeho věku, zpátky na chatu. Nori se vezla v saních, osvědčil se zimní fusak, do kterého jsme si celou schovali, ale spát se jí nechtělo. I když jsme ji položili, stále koukala. Pak chtěla posadit a v jednom výmolu ji O.zase nečekaně vyklopil..to už chtěla do nosítka. Do chaty jsme dorazili už skoro za tmy, byla to krásná procházka. 

Druhý večer už se nás na chatě sešlo skoro dvacet a dál pokračovaly každovečerní oslavy, které už byly náročnější, protože se Nori začala budit hlukem. Musím přiznat, že jsem nečekala, že by to bylo s partou mladých bezdětných lidí jinak, ale jsem ráda, že jsme i tuhle výzvu zvládli. Myslím, že i pro ostatní byla Norinka příjemné zpestření. Příští rok už bude v téhle partě o pár dětí více :-)

 Na Silvestra jsme jeli do Dobřichovic. O. maminka slaví narozeniny. Užili jsme si poslední den sněhu, konečně postavili sněhuláka (v Jizerkách byl jen prašan) a nakrmili kachny. Půlnoc Nori zaspala.
 

Rok 2015 bude pro nás plný velkých změn. Nejenže čekáme druhé miminko, ale za dva měsíce se budeme stěhovat do nového domečku. Těšíme se!! 

Přejeme všem krásný nový rok, plný pohody a příjemných změn..k lepšímu.