Zoe

29.3.2015 se nám narodila druhá nádherná holčička, které jsme dali jméno Zoe. Cca 50 cm a 3,51 kg. Beran v raku.( Zajímavostí je, že se zrovna posouval čas. Při Nori narození bylo zatmění měsíce)

Na druhorodičku to asi nebyl nejrychlejší porod, ale vlastně to byl můj první přirozený porod. (První mi vyvolávali, prý kvůli zvětšeným ledvinám,k čemuž se jeden z předních českých homeopatů vyjádřil, že je to nesmysl. Když chce miminko ven, půjde ven, ale mamince by také ublížit nechtělo..) Po jedenácté večer mi začala odtékat voda, tak jsme potichu sbalili věci, zabalili Norinku do deky a odvezli k babi a dědovi a vyrazili do Příbramské nemocnice.
Kontrakce jsem měla nejdřív častější, pak desetiminutové a jakmile jsem začala víc odpočívat a relaxovat, zklidnily se na 1-2 za hodinu.. V noci jsem tedy prakticky nespala, Ondra usnul na "fatboy" na zemi. Porodní asistentka se ptala, jestli bych chtěla nějakou podporu a zase jako u prvního porodu, kdy jsem byla přesvědčená, že to zvládnu přirozeně, jsem to nevydržela a svolila alespoň k oxitocinu.
Relaxační polohy z jógy už mě posledních pár hodin před porodem nezachraňovaly. Čas ale běžel jako voda a tak jsem byla i čím dál unavenější. Nakonec bez nástřihu, dva stehy.. a všechnu bolest odplavil ten neskutečný pocit, kdy držíte čerstvě narozené miminko.
Tentokrát jsem si Zoe chtěla nechat. Napsala jsem si porodní plán, kde jsem měla zdůrazněno, že chci mít děťátko alespoň první hodinu u sebe, aniž by mi ji vzali třeba jen na zvážení. Nori jsem dostala na pár minut a to už jí předtím přestřihli šňůru a umyli. Zoe jsme nechali placentu téměř celou "dotepat", doktoři potřebovali vzorek krve, kvůli krevní skupině. S tou jsme ale neměly problém, protože Zoe je B- jako já. Když mi ji dali na břicho, zeptala jsem se, jestli je to holka nebo kluk a oni na mě. " Tak se koukněte" :-) Myslím si, že mě ten bezprostřední nepřerušený kontakt spojil s miminkem víc než u prvního porodu, kdy jsem Noru dostala až druhý den odpoledne. Chtěla jsem mít Zoe stále u sebe. Sestřičky neměly ani problém s tím, že spala u mě v posteli.
Příbramská porodnice podporuje přirozený porod, také nás pak nikdo neuháněl, abychom pravidelně kojily nebo si děti hned vážily, aby se vědělo, kolik upily.. delší a volnější návštěvní hodiny, příjemný personál..Musím říct, že mě se přístup příbramské porodnice zamlouval daleko víc než motolské, což je způsobeno asi i tím, že v Motole rodí mnohem víc maminek a proto tam zavedli mnoho pravidel a porody a vše okolo chtějí za každou cenu uspíšit.. Je ale na každém, co od nemocnice čeká.
Pustili nás za 3 dny, Zoe přibrala a žloutenku měla jen lehkou. S kojením jsem problém neměla, i když jsem si opět zažila ten pocit, jaké to je mít o 2 čísla větší hrudník a zase jsem mohla ocenit, že mám malá prsa :-D
Už jsem se nemohla dočkat domů, Nori návštěvy byly krátké, přespávala zase u prarodičů, protože Ondra zapíjel :-)) a dodělával něco na domečku.

Prvních pár dnů jsme rozjeli spolu s tátou který si vzal volno a následovalo velikonoční pondělí. Ondra mi moc pomáhá hlavně s Norinkou, které se snaží kompenzovat to, že už se jí nemůžu 100% věnovat. Zoe je zatím zlaté miminko, stále spinká a jen občas se ozve bříško, ale jinak je celkem nenáročná :-) Od začátku jedeme látkové plínky, které jsou ekonomické, ekologické a zdravotně nezávadné. Měním je sice každé 2-3 hodiny, ale aspoň i to připomene, že ji mám vzbudit a nakojit :-D Na delší cesty a na noc používám jednorázové. Je to teda rozdíl, přebalovat tak malé miminko ve srovnání s Nori které jsem látkovky nasadila až když chodila (většina lidí to dělá naopak..když dítě začne chodit, upustí od látkovek, protože je to pohodlnější jak pro ně, tak pro dítě) Zoe v klidu leží, neprotestuje.. :-)

Zatímco s Nori jsem vstávala snad každé 2 hodiny na přebalování a kojení, Zoe spí s námi v posteli a přebaluji ji až ráno. Rodič zkrátka s druhým dítětem tak trochu zleniví a snaží se si některé věci usnadnit..uvidíme co s třetím miminkem :-)

Nori se k nám začala v noci taky stěhovat, takže noci máme výživné..ale o tom zas jindy..