Malá cyklistka

Norinky tatínek je zapálený cyklista. Většinou jezdí na kole i do práce a našel si na to i speciální delší trasu vedoucí přes Divokou Šárku a Stromovku. Když se dívám na jeho ranní fotky z mobilu, jsou jako z pohádky.

Když někdy spíme u jeho rodičů, jezdí z Dobřichovic. Cesta do Prahy vede většinou podél řeky (Berounky a pak Vltavy), někdy si vyjede nějaký kopec jako bonus.

... No a jednoho dne, když chtěl jet přes den do Dobřichovic, řekl, že vezme i Norinku v nosítku na zádech, protože jsme zatím nekoupili sedačku. Chtěla jsem, aby jeli jen na Smíchov na nádraží a pak vlakem. Jenže jim to ujelo. Ondra nechtěl čekat, tak jel s Norinkou na zádech přes 30km.
Myslela jsem, že se zblázním strachy, ale Norince se to prý moc líbilo! Prý potkali cestou i někoho dalšího, kdo měl také dítě jen v nosítku.. Má to své výhody oproti sedačce v tom, že má dítě přímý kontakt s rodičem a tudíž se cítí bezpečněji a tolik na něj nefouká a pro rodiče to má tu výhodu, že může dítě lépe cítit a vnímat. Bezpečné to ale tolik není.

 Když jeli po druhé..tentokrát z práce, Nori usnula.. Tak asi je to trochu bláznivé, ale když si vzpomenu, jak jsme jezdívali na kole jako děti my, nebylo to o moc bezpečnější. Když mi bylo asi 6 let, jeli jsme s tátou z Krupky do Teplic, já seděla na přední sedačce a dala jsem za jízdy nohu do předního kola.
Měla jsem tenkrát štěstí, že jsem měla nějaké kotníkové boty a nohu vůbec ještě mám. Táta spadl tenkrát na bok a zlomil si nohu, já taky nohu a sestra, která jela na tom samém kole na zadním sedadle, spadla do škarpy a zlomila si ruku. Pěkná vzpomínka :-)

Už máme objednanou sedačku Hamax Siesta a těším se, až ji poprvé vyzkoušíme. Budu jí mít na kole já, protože Ondra má sportovní kolo a má odpružené zadní kolo. Domluvili jsme se ale, že do kopců si vezme Nori zase na záda. V létě jedeme do Srní. Věřím, že Nori bude mít kolo stejně rád, jako táta.. Začínáme s odrážedlem, ale ještě nedosáhne nohama dolů.