Konečně v noci spíme

Po jednom zmařeném pokusu o to, abychom Norinku naučili spát celou noc, aby se nebudila na kojení mi po několika měsících zase došla trpělivost a řekla jsem, že to zkusíme znovu. Když jsme byli na chatě v Bedřichově, kde jel Ondra s kamarády 5-ti hodinnový orientační závod na kolech, se Nori probouzela každou hodinu. Ještě k tomu jsme museli kvůli nedostatku volných pokojů spát v jedné místnosti s bratránkem Jarinkem, kterého by budila také. Jari se probouzel častěji než normálně, ale já byla ráno úplně vyčerpaná.
Když se rozhodnete, že svoje dítě odnaučíte nočnímu kojení, jsou k tomu zapotřebí minimálně dvě základní věci a to: trpělivost a ještě trpělivější a odvážný tatínek.
Přestěhovala jsem se na pár dní do obýváku, protože jakmile bych se v noci pohnula nebo mě Nori vycítila v pokoji, křičela by mnohem silněji a vytrvaleji. První noc se Ondra skoro nevyspal. Druhou to bylo lepší, pomohla voda v láhvi. Třetí to bylo zase o něco lepší a čtvrtou jsme spali u rodičů v Dobřichovicích. To byla zkouška ohněm, musela jsem spát s nimi a vida. Nori spala celou noc.

Jelikož jsme ji ale odnaučovali už jednou a navíc je už starší a umí vylézat z postýlky, nebylo to vůbec tak lehké, jak se ze začátku zdálo. Nori se naučila vstávat v 6hodin, kdy vstává Ondra do práce a to už jí asi neodnaučím. Občas se v noci budí a chce k nám do postele, ale ví, že mlíčko už nedostane, takže chvíli pochoduje na místě a křičí, ale pak to stejně zabalí. Zvládá spát s námi v posteli i celou noc. Nejednou se vzbudila a chtěla jen k nám do postele.
Norince je teď už víc jak rok a čtvrt, ale zvládli jsme to a konečně se všichni vyspíme. Doufám, že u dalších dětí už noční kojení nebudeme muset řešit. Ondra dlouho nechtěl, stále v něm viděl i výhodu, ale podle mě je nejdůležitější, že se dítě pořádně vyspí než že bude mít mlíčko a "jistotu" i přes noc.

To, že vstává v šest, zachraňuje ještě to, že spí 2x denně a občas si mohu lehnout s ní...