Princezna Lada

5.7. 2019 se nám ve 13.22 narodila další princezna- Lada. Vážila 3,61kg, měřila asi 51cm.

Vše šlo celkem rychle, dokonce jsem se poprvé stihla vyspat a kontrakce začaly až ráno. Po příjezdu do nemocnice jsme byli asi za dvě hodiny hotoví. Docela mě překvapilo, že jsem čtvrté dítě den přenášela. Vnitřně jsem se s ní domlouvala, aby se narodila 25.6. na naše 8.výročí svatby.. ale nakonec si počkala na výročí narozenin svého zesnulého pradědy Joana Brehmse. Rodila jsem opět v Příbrami, už tam mají i speciální porodní křeslo pro alternativní porody, velkou vanu..ale rodit tam nedoporučují :-) Hodně mi pomohlo zpívání a také teplá sprcha. Určitě to bylo rychlé i díky doktorce a Ondrovi, který byl zas obrovské podpora a přišlo mi, že už snad věděl líp než já, co mám dělat :-D

V nemocnici byli opět všichni moc fajn. Gynekologické oddělení je tedy dost "mladé" a celkem i veškerý personál. Slyšela jsem, že teď v porodnicích chybí personál všude..No, dobře, že se stále dost rodí:-) Jídlo je stále stejné. Maso, UHO a příloha. K večeři a snídani pečivo a tavený sýr. Naštěstí mi návštěvy přinesly spoustu dobrot a postrádaných vitamínů.

  Lada je klidná, většinu dne zatím prospí. V noci spí také, ale budí se se sluncem:-) Nejvíc se podobá Běle, hlavně protože má také už celkem dlouhé vlasy. Na to, že byla v porodnici skoro nějvětší (až na kluka, co s námi byl na pokoji a vážil 4,5kg) mi přijde, že už teď vyrůstá z overálků, co holky nosily až později.

  Zajímavé je, že Lada má krevní skupinu AB-, tedy celkem vzácnou. Jelikož jsme s Ondrou Aplus a B-, můžou mít naše děti jakoukoli krevní skupinu. Nori má 0plus, Zoe B- a Běla Bplus. Kdybych tedy měla vařit podle krevních skupin, měla bych každému vařit něco jiného :-D  Zatím mě toto tvrzení celkem děsí, protože holky opravdu požadují a mají rády něco jiného. 

 ( Nori jí stále nejradši: piškoty, těstoviny s masem, kaše, z ovoce jen jahody, maliny a ostružiny. Čerstvou zeleninu odmítá, vařenou sní jen mrkev v polévce (jen decentně) a myslím, že trochu brokolice v těstovinách. Sladké moc nemusí, vyjímku mají gumoví medvídci a lízátka a pak opatrně ochutnává. Zoe nejí kaše, skoro žádné maso (snad jen řízky..no, vlastně kuřecí si dá), zeleninu i ovoce jí (i když hraje, že ne :-D ) Sladké má radši než Nori, ale ve výběru se celkem shodnou. Běla zatím také vše ochutnává, příjde mi, že má zas jiný jídelníček, ale momentálně ho asi nedokážu popsat. Prostě je celkem těžké se zavděčit všem :-)

 Jsem ráda, že je naše čtvrté děťátko holčička, i když mi všichni opět prorokovali kluka. Kluk by to měl u nás asi se třemi sestrami těžké :-D

Holky jí milují a pořád jí chtějí držet, dát na bříško, pusinkovat..

Vycucaná maminka

    Trochu ponuré téma. Je neděle, venku zrovna několik dní nádherně mrzlo a všude se bruslí. Dnes bylo taky krásně. Já sotva stojím, těžce se mi polyká (angína?), Zoe tečou nudle, má zvýšenou teplotu a večer blinkala hleny, protože pořádně nesmrká. Běla se vyhrabala z pořádné rýma a má ji znova. Ondra se nejspíš taky už vyhrabal z chřipky, ale dnes už skládal dřevo. Norinka je u babičky. Prý kašle..
    Začalo to 8.12.- kašel, který se zhoršoval až přešel v děsivý kašel. Před Vánoci jsem šla na ORL, doktorka mi napsala ATB na 5 dní a řekla mi, že je brát nemusím, ale vzhledem k okolnostem je doporučuje. Nepomohla snad ani trochu. Mezi svátky jsem šla k obvoďákovi a ten mi řekl, že je to jasně nedoléčené, antibiotika na 5 dní je málo a napsal mi jiná na 14dní, přiznám se, že jsem je po 10 dnech brát přestala.. Co z toho chudák Bělunka v tom mlíku asi má?
   (leden) Asi týden byl klid a pak to začalo znovu. Kašel naštěstí už přešel, ale trápily mě ucpané dutiny a celková únava. Jiný doktor na ORL mi opět doporučil ATB, protože je to nedoléčené, mám 3 děti rychle po sobě, žádný čas na odpočinek.. začala jsem je brát a po dvou dnech si přečetla, že se nedoporučují při kojení, takže jsem je po dohodě opět brát přestala. Přečetla jsem si článek nějakého mladého doktora, který psal, že podle něj není tak důležité brát ATB přesně na čas, jak všude říkají a není ani nutné je dobírat, protože po pár dnech by měla hlavně nahodit vlastní imunitní systém.. dobře, můžu se tímhle článkem chlácholit. Nicméně to snačilo a já se cítila opět dobře.
    (únor) Zoe je druhá kapitola, ale zkráceně- začala se nad míru počůrávat a čím dál častěji nehlásila ani kakání. Chtěla jsem trávit nějaký čas jen s ní a co mě nenapadlo- plavání... A už jsem si nesla domů angínu jako trám. Já mám to štěstí, že nemoci mě potkají vždy v pátek, takže s nimi musím vydržet minimálně do pondělí. Užili jsme si krásný masopustní průvod, večer jsme se těšili na obecní tancovačku a já měla teplotu 39. Tentokrát prášky zabraly rychle a spolehlivě.
     Ani jsem nezmínila, že nemocný začal být vlastně Ondra. Mezi mými nemocemi lehl párkrát i on a holky se rýmy a kašle nezbavily snad po celou dobu.
     Je fakt, že jsme si mezi nemocemi užili krásný výlet do Harrachova, kde jsme nechali nakrýt Brigi, naši vlčici (v dubnu se těšíme na štěňátka). A na konci února jsme si stihli užít i úžasný prodloužený víkend v Peci pod Sněžkou, kde pekelně mrzlo, že má Bělunka doteď omrzlé tváře a to jsem ji měla většinou schovanou v šátku. Proč to zmiňuju?
    Výlety jsme si užili ve zdraví a z nich se vrátili taky zdraví, tak kde je chyba? Jeden léčitel, u kterého jsme byli, tvrdí, že za nemoci některých citlivějších jedinců můžou bezdrátové sítě. Jejich koncentrace ve vzduchu bude pro lidi brzy likvidující. Wi-Fi, Bluetooth, bezdrátové pevné linky,... Je to až děsivé. Více o tomto tématu si můžete poslechnout zde, v rozhovoru s Milanem Heinem. Je to celkem děsivé.
    Čekala jsem, kdo mi TO řekne a má velmi přímá a upřímná kamarádka nezklamala, když mi na rovinu napsala, že bych měla přestat kojit, že jsem prostě jen vycucaná matka. Tři malé děti, za kterými neustále běhám a jedno z nich pořád kojím, tělo je unavené a kojení ho vyčerpává ještě víc... Ale já se kojení asi nechci vzdát. Myslím, že je pro dítě moc důležité. Zkusím doplit vitamíny, které mi chybí.. a nechám tomu ještě volný průběh... Bude jaro, určitě bude líp :-)

Běla

     Čas utíká jako voda. Běle bylo o svátcích pět měsíců a já bych se ráda ohlédla zpátky na to, co všechno umí a co už všechno zažila.
   
Holčička nám krásně roste a prospívá, ve čtyřech měsících vážila (asi celkem nadprůměrných) 7kg. Brzo jí budu muset pořídit pleny vel. 4 :-) Má krásné tvářičky po tatínkovi. Od narození je velký spáč, bývá vzhůru tak 1,5hod-2 hod a pak chce zase spát.

      Bělunka teď už krásně chytá hračky, umí se pohybovat, nejčastěji válením sudů a taky že se na zádech odřáží nohama. Začíná si povídat. Ruce má neustále v puse a všechno zkoumá jazykem :-)

Začala jsem s příkrmy, taky protože se už měsíc snažím dostat z nachlazení. Spoustu dní strávila Běla se mnou v posteli, kde nás často přepadávaly naše kočky, které ji mají buď tak rády nebo tak žárlí, že lezou zásadně do její postýlky, do lehátka, do autosedačky.. Bělunka kočku chytá a snaží se jí "ochutnat"a kočka si nechá vše líbit..


     

jedna z našich postelových párty v posteli :-)

Co vše už Bělunka za svůj krátký život zažila? 

     Ve dvou měsící jsme celkem nečekaně podnikli cestu autem do Lotyšska na výstavu jejího pradědečka významného lotyšského divadelního architekta Johanna Brehmse, cesta trvala díky dětem a psovi :-) skoro 24 hodin, ale Bělunka ji zvládla určitě nejlíp, protože skoro celou cestu spala. Spinká ráda v šátku i v kočárku. Byla tedy už u moře, i když na koupání bylo ještě studené.
     Asi týden na to jsme jen Běla a já vyrazily na ne tak šťastnou cestu letadlem na Ukrajinu na pohřeb její prababičky z dědovo strany. Letadlo z Ukrajiny nedorazilo a měli jsme tedy 4hodiny odklad letu, let 2 hodiny, 3 hodiny cesta autem z Borispolu do Korosteni. S sebou jsem měla jen šátek a na zádech batoh. Pohřeb, hostina, seznámení s příbuznými babičky, které jsem znala jen z fotek, návštěva druhé babičky a dědy, rychlý nákup dárků na tržišti a cesta zpátky. Z Korosteni jsme jely vlakem do Kieva, kde jsme se setkaly se sestřenkou. Kievem jsme jezdily autobusem, pak hodinová cesta busem na letiště a zpátky domů. Běla zvládla vše skvěle, všichni v letadle ji obdivovali a někdo si s ní i hrál :-) V Kievě jsme měly štěstí, že jsme zastihly koncert na letišti- vojenský orchestr hrající na starý tradiční ukrajinský strunný nástroj a zpívající národní písně. Nádhera.

     Jako nejmenší člen, který musí zatím vždy tam, kam jde maminka byla s námi na všech hudebních setkání, kde táta hraje na basu :-)

Minulý víkend jsme byli i na našem letošním prvním plese (spíš "srandaplese"). Ples začal celkem bzry, asi už v pět hodin :-) kdy dorazila většina zúčastněných, Bělunka tancovala a bavila se celkem asi 2hodiny, zbytek prospala, ale byla zaručeně jednou ze senzací večera (kromě Franze Josefa a V.I.Lenina :-))

Ples se konal v podkronoší a jelikož v chatě, kde jsme spaly, bylo asi tak 5 stupňů, spalo Bělunce moc hezky, spala 8hodin v kuse! :-D  (Jinak se v noci stále nepravidelně budí, většinou si ji pak nechávám v posteli a snažím se nevnímat a nepočítat, kolikrát se vzbudí.)





   To jak Bělunka roste můžeme srovnávat i s jejími nejlepšími kamarády- sousedkami Františkou a Teou (o 1 měs. starší), bratránkem Filipem (o 1 měs. mladší) nebo Mikulášem (syn O.bratránka, o 1,5starší). Shrnuto- krásný plodný rok 2017 :-)

Tři sestry (článek ze srpna 2017)

   Po proroctvích (která vycházela z toho jak vypadám), že budeme mít určitě kluka, se nám 25.7. ve 3:10 hod narodila v příbramské porodnici třetí holčička- Běla. 
   Běla byla nejmenší z holek, vážila 3440g a měřila asi 50 cm, také se narodila týden před očekávaným termínem. Měla ale rozhodně nejdelší vlasy :-) Je klidná a hodně spí.

    S Bělunkou jsem také jako se Zoe párkrát navštívila jogu v A-centru v Praze a tentokrát si zase o něco lépe uvědomila, co u porodu dělat.     
V hlavě jsem si přemítala, kdy by bylo nejlepší porodit a nakonec jsem si řekla, že by se mi líbil termín 25.7. (Nora i Ondra se narodili 25.den v měsíci a svatbu jsme měli 25.6.) a ono to opravdu vyšlo! S miminkem jsem si povídala, říkala jsem mu, že by už mohlo přijít na svět, že se na něj všichni těšíme a večer opravdu přišly kontrakce.
Při mírných bolestech jsem si začala zpívat, holky jsme v noci odvezli k prarodičům a něco po půlnoci jsme dorazili do porodnice. Bylo tam prázdno, sály se leskly novotou, byla tam i velká vířivka, kterou chtěl Ondra vyzkoušet :-) ale porodní asistentka řekla, že to už nestihneme. Sály byly tak nové, že místní personál ani nevěděl, jak se co používá. To byla docela legrace..

     Při konktakcích jsem se usmívala, zpívala "A", protože "A" nejlépe stimuluje svaly, které pak rodička bude potřebovat. I tak jsem byla neskutečně ráda za Ondrovu přítomnost, který mne držel a podporoval. Porodní asistenska byla výborná a vše šlo docela rychle, i když jsem pak několik hodin nemohla chodit a třásla se.

Norinka se těšila a byla zvědavá, chtěla Bělunku vidět a chovat ji. Zoe přišla do porodnice a za 2minuty prohlásila, že už teda chce pryč, to že máme nové miminko vůbec neregistrovala :-D 

ZOE

   Je veselá, tajemná,

hraje si hodně sama, často napodobuje Norinku. Teď začala sestavovat puzzle. Baví ji i vláčky a auta. Ráda zpívá, kreslí, prostě objevuje vše. Nejradši je doma. Zatímco Nori v jejím věku jezdila na firsbiku a micro-odrážedle, ona nedá dopustit na svou plastovou motorku.

   Zoe má svůj svět, do kterého je schopná se tak ponořit, že někdy ani neposlouchá, protože nevnímá. 
   Od září chodí s Norinkou do "školky" k sousedce, kde je pár dětí, těší se tam a dokážu si představit, že je naprosto bezproblémové dítě.

NORA

  Norince se do školky nechce skoro nikdy ( i když teď je to se Zoe trochu lepší ). Obě holky jsou rády doma :-D Nora potřebuje k hraní parťáka. V létě se za námi do nedaleké obce přestěhovala sestra s dětmi, Nori se na Ninu a Ríšu vždy moc těší, ale její nejlepší kamarád je prý Jára. ( V létě je vzali babička s dědou na čtyři dny Šumavu a pak na deset dní k moři!)
   Norinku jsme letos přihlásili na plavání a na gymnastiku, protože předpokládám, že dostane kvalitní pohybovou průpravu. (To mě by se o tom v jejím věku ani nesnilo.)

   Ráda si hraje se staršími a předvádí se. Když je s Ríšou a Ninou, jsou dohromady malí čertíci. Pořád vymýšlí, co by provedli.

   Už jezdí na kole, šlo jí to od začátku. Škoda, že s ní nemohu tolik jezdit. Ráda na všechno leze, nebojí se. Je vůdčí typ, ráda přikazuje ostatním, co mají dělat, i když se občas neumí ještě správně vyjadřovat a oni neví, co po nich chce.

Miluje divadlo, dokáže se se zájmem koukat i na to nejnudnější představení. Nedávno si měla šanci zatancovat s davem lidí. Byla úplně vepředu před trenérem a bez studu jí to na její věk moc dobře šlo :-) 

Zoe má novou postýlku

Zoe má novou postýlku už vlastně skoro dva měsíce. Od té doby jsme si prošli fáze od pohody přes pláč zase do pohody.. Zoe je očividně víc samostatná než Norinka v jejím věku a měli jsme pocit, že už si o tu novou postýlku, do které by mohla sama vlézt a vylézt, říkala. Moc mi nevadilo, že chtěla Norinka spát s námi v posteli (i když nás neustále budila nejen kopáním do hlavy..) názor, že dítě se u rodiče cítí bezpečněji rozhodně podporuji, ale Zoe chtěla od narození spát spíš sama. Když jsem ji v noci kojila nebo byla s námi chvíli v posteli, nemohla spát.



Nová postýlka kupodivu změnila nejen denní spaní, ale i to že nechtěla usínat ani večer. Zatímco si dřív v klidu hrála a pak usnula, v nové posteli se jí moc spát nechtělo,..tak jsem jí řekla "Hají" a odešla jsem. Chvíli plakala a pak si do ní vlezla a usnula. Teď už je to ok, občas si do ní vleze už sama a čeká, že ji přikryju..Vždy je to o tom překonat první fázi změny, kterou doprovází pláč. Když dítě zjistí, že maminka nepoleví, smíří se s tím a vše je jak má být..
Norinku přes den spát už nedávám. Zoe spí okolo oběda, většinou tak 2 hodiny, takže mám chvíli čas být bez ní..i když kolikrát můžu dělat co chci a ona je schopná si hrát sama. (stejně mám pocit, že nic nestíhám..)

Ještě nedávno vypadalo vstávání holek tak, že k nám Norinka přišla k ránu a Zoe spala ještě o 1-2hod déle. Pak začala Norinka Zoe budit, aby přišly obě. Slyšela jsem hlasité volání: Zoe! Zoe! Následoval pláč a pak byly holky u nás. Norinku jsme za to opakovaně kárali.. Teď už asi dvě noci po sobě se holky vzbudí a samy si hrají.. Mě vzbudí až když je plný nočník a je třeba utřít.. :-D

(Jinak Zoe ještě žádné pokroky s nočníkem. Látkové plíny už jsou jí malé a jsem líná jí koupit větší velikost, takže používám jednorázovky z Alberta..jsou super.)

Ukrajina 2016

    Na začátek musím říct, že jsem u Norinky při téhle cestě zaznamenala neskutečný pokrok. Krásně se stará o Zoe, spolupracuje, pomáhá, jde se s ní domluvit. A mnohem lépe, tím pádem zvládla naši 15-tihodinovou jízdu za příbuznými do Korosteni, celkem v pohodě.




 Moje balení na dlouhé cesty vypadá asi takto: balím, balím a když už je auto naložené, pořád si říkám, že bych mohla vzít ještě to, to a to. Naštěstí jsme jeli velkým autem a bez Brigi, která si užívala na návštěvě (- v posteli )a celé dny si hrála s mladší vlčandou..takže jsem si říkala, jestli vůbec bude chtít domů..

    Na Ukrajině bývají v létě i čtyřicítky, tenhle rok jakoby nechtělo zkončit. Letos bylo prý zase o něco tepleji a větší sucho.. Vody bylo všude žalostně málo. Řeka Už, protékající městem byla ze 2/3 pryč a u babiček ve studnách už voda docházela..naštěstí mají obě nedaleko od sebe "nevysychající" studny, kam se dalo pro vodu dojet.

   Mám ještě dvě babičky a dědu, chtěla bych za nimi jezdit každý rok, i když cesta to není vůbec jednoduchá.
Čím dál víc si uvědomuji, jak těžké pro babičky je, pochopit mě a dnešní svět..
U mých dvou babiček se jakoby zastavil čas.. Oběma je okolo 80 a obě už mají pocit, že nic nepotřebují, nekupují si tedy nic nového, vše co se koupí, má být přeci na celý život..takže vaří v hliněných hrncích, na krájení mají jeden nůž, pánev je připálená a pěkně sedřená až na dno, protože jsou zvyklé míchat lžící, jakoukoli plíseň vždy jen odstraní a potravinu vesele sní, protože nejsou zvyklé nic vyhazovat. Co nesní, dostanou psi, kočky nebo slepice..
    Jedna babi má ještě kadibudku, zatímco druhá si "na stará kolena " pořídila koupelnu s WC (ale problém je voda). Co jde kupují na bazarech- tzn.čerstvé mléko, smetanu, tvaroh (vše chutná naprosto výborně)sádlo.. Pro chleba si chodí do obchodu a ostatní si většinou obstarají ze své zahrady.

 Jedna babička už je sama, děda umřel před 7-mi lety nejspíš na rakovinu plic, nikdy neměl doktory moc rád, takže mu na ni přišli moc pozdě. Babička prodala svou chatu, kde měla slušný úrodný pozemek, o který už se ale nezvládala starat. Půda u jejího domu je neskutečně písčítá, když si k tomu představíte, že pršelo prý jen jednou za celé léto, tak byla ta půda uplně vyprahlá a prášila. Daří se v ní kytičkám, bramborám, mrkvi a řepě, ale většina ostatní zeleniny strádala a ovoce uschlo.
 Babička byla z velmi chudých poměrů, tedy i táta, byla švadlena, doteď si na sebe vše šije nebo plete. Ráda a dobře vaří.

   Druhá babička má ještě dědu, oba dostávají důchod a mohou si dovolit víc než druhá babi. Nemají ale potřebu si něco kupovat, celý rok jedí chleba, občas si koupí máslo, tvaroh nebo sýr, ale hlavně hodně sádla, které Ukrajinci milují a v kuchyni se pro něj vždy najde místo. Co vím, tak většinou vaří děda, babička vaří z mražených polotovarů :-) (mají tu i mražené palačinky s mákem)
 Babička Nina má větší pozemek než my, pro mě je přímo obrovský, ale vše obdělávají vlastními silami. Něco z toho, co vypěstují, prodají na bazaru, takže tím pádem mají víc peněz. Babička mi vyprávěla, že byli vlastně celý život také velmi chudí, ale nikdy to na sobě nedali znát. Myslím, že teď jsou asi nejbohatší co byli, ale i prastará lednice se musela porouchat, aby si konečně koupili novou.

Zpátky k nám. Vyrazili jsme 9.9.v 17hod, holky usnuly a plán byl zastavit se ještě někde na pumpě, vyřádit se a jet přes noc. Norinka se kupodivu už tak těšila, že odmítla vystoupit z auta a chtěla už jet ..tak jsme chodily se Zoe na velkém parkovišti plném kamionů, které prý kvůli opravě D1 nemají kde zastavit. Vůbec- cesty v ČR jsou nesrovnatelné jak s polskými tak kupodivu i s ukrajinskými "dálnicemi"( Ukrajina vlastně dálnice nemá, jen nově postavené cesty kvůli Euru 2012 (fotbalu). Řidiči kamionů ale vtipně poznamenali, že to u nás "tak třese", že nejde za jízdy usnout.
V Polsku staví novou dálnici, tak to jelo, na hranicích s Ukrajinou jsme cestou tam čekali "jen"hodinu, ale dorazili jsme tam v 5 ráno a holky se vzbudily. Dál jsme jeli, povídali si, nalepovali samolepky zvířátek do knížky (nej věc na cesty)..až holky za jízdy zase usnuly.

Do Korosteni jsme dorazili v 10 dopoledne našeho v 11hod místního času. Posun času holky neregistrovaly a chodily spát podle místního času- tedy o hodinu dřív, také se dřív stmívalo.. Druhý den jsme vyrazili na mezinárodní festival bramboráku, který byl plný podívané. Spousta lidí tam byla v krojích nebo ve "vyšívankách", tedy oblečení s vyšitými ukrajinskými vzory. Ukrajinci se rádi hezky oblékají, ženy se malují a chodí na podpatcích. Nevím, že bych nějakou ukrajinku kdy viděla ve sportovním nebo teniskách :-) Všude nabízeli chleba se sádlem, bramboráky a vodku..hrála muzika a všude byla spousta lidí majících piknik v parku.

Druhý den jsme se jeli podívat do Žitomiru, hlavního města okresu. Cesta byla příšerná- rozbitá, ale skoro pořád vedla rovně, jako většina cest tady...Jeli jsme tam navštívit Norinky kmotru, která má stejně starou holčičku jako Zoe- Mášu. Žijí na sídlišti. Místní sídliště vypadají občas až děsivě, staře a neopečovávaně, ale byty mají všichni na náš vkus až příliš honosně zdobené. Lidé tady milují zlaté a stříbrné tapety, záclony a závěsy (babička se mi snažila vnutit ty svoje a nedokázala pochopit, proč je nechci :-D ) Jako i v Kievě je město lemované lesy a byli jsme se podívat v nádherném parku u řeky, kde měli i malou "Matějskou"s ruským kolem. Pořád nás hostili- dokonce i zmrzlinu či pití kupují kmotrové nám a nenechají nás, abychom cokoli platili. Na večer jsme jeli ještě k mé kmotře (mamince Nori kmotry) a tak jsme se opět dosyta najedli a Ondru i slušně nalili žitomirskou vodkou :-D Platí- Host do domu, Bůh do domu .. host se má pořádně nakrmit a má se s ním pořádně připít na všěchno možné :-)

Další dny jsme byli střídavě u obou babiček, Ondra jedné kácel strom a Norinka mu moc ráda pomáhala odnášet větve. Na poli pak sbírala brambory, fazole a nosila se mnou dýně. Zoe byla opět nadšená ze slepic a také pejsků a kočiček. Holky si moc hezky hrály, zametaly nebo sbíraly semínka kytiček. Opravdu to byla o dost pohodovější dovolená, kdy se holky už zabavily samy. Trochu stresující byla ta hygiena, ale příští rok se připravíme zas o trochu lépe:-) Týden jsme se nemyli :-)

Poslední den jsem zašla na bazar, vše je tu skoro 2x levnější než u nás, ale o kvalitě se dá pochybovat, takže jsem nehodlala nějak bezhlavě utrácet :-) Našla jsem sympatického pána, který sloužil v Čechách a prodával med. Koupila jsem od něj lipový, akátový a pohankový ..

Loučení bylo zase smutné a před námi dlouhá cesta. Vyrazili jsme opět o něco dříve a cestou se zastavili u prodavače dřevěných masivních zahradních houpaček. Rozhodně mám v plánu si u něj příští rok jednu objednat! Rozbalili jsme si večeři od babiček-kotlety, vajíčka, chleba a zeleninu a pozorovali západ slunce a východ měsíce. Za tmy jsme vyrazili. Na hranice jsme dojeli mezi 22-23hod, takový stres jsem ještě nezažila. Byla tam snad několikakilometrová fronta. S dětmi jsme měli přednost, ale mnozí nás nechtěli pustit, protože viděli dodávku a mysleli si, že budeme zržovat. Holky naštěstí spaly velmi tvrdě, takže neslyšeli nadávky ani troubení, kdy jsme se po půlhodině, co jsme stáli na místě, fronta se nehýbala a nikdo nás nechtěl pustit, konečně odhodlali předjet. Šlo o to předjet jedno auto a už jsme měli volnou cestu. Na hranici jsme strávili přes 3,5hodiny. Strážníci si nejspíš dávali pauzy, pak odbavovali přednostně autobusy..Binometrické pasy nám byly skoro k ničemu, stejně vše zadávali do počítačů ručne..a prohlídka zavazadel mi také přišla dost zběžná.

Doma jsme byli po poledni.. myslím, že jsme to nakonec zvládli fajn.

První sklizeň

   Můj sen je mít alespoň 1/3 zahrady jedlou. Moje babička na Ukrajině jí má nejedlou jen možná z 1/10, nemají tam ani žádné okrasné stromy jen ořešáky, jabloně, hrušky a višně (tu má skoro každá zahrada). Prostě jí hlavně to, co si vypěstují, na zimu si do naloží a jede se dál. V důchodu vlastně už nedělají téměř nic jiného než že se starají o zahradu a pole..
  Naše zahrada je rozdělená do několika částí, kde jedna bude časem jen pro pěstování ovoce a zeleniny. (teď ještě pořád čeká na nádrž na dešťovku :-) )

Po příjezdu z dovolené

  Letos jsme trochu neprakticky pro naši zahrádku vyrazili na dovolenou na Sicílii zrovna v termínu, kdy je na ní spousta práce a nejvíc se sází a přesazuje. V Albertu byla v březnu výborná větnostní akce, kde se za nákupy dala získat semínka zeleniny. Už jsem si dělala plány, co vše si zasadím, ale realita byla jiná.. Půda je tu bohužel jílovitá a nejlépe by bylo ji zorat pořádně hluboko a pořádně pohnojit, na to jsme zatím neměli čas ani sílu...Já si chtěla hlavně poprvé vypěstovat mrkev a řepu. Od známého, co má Bio farmu( www.dobrafarma.cz ) jsem dostala sazeničky salátů a kedluben, tak jsme narychlo udělali jen čtyři vyvýšené záhony původně z kompostéru.

Nahoře dvě řady jahod z loňska versus letošní

Od kamarádů jsme si navozili koňský hnůj.

Jahodám se kupodivu daří celkem slušně i v našem jílu..

Předpěstování sazeniček není nic lehkého. Stojí to nejen spoustu práce, ale i nervů a místa. Zasít, pak miniaturní rostlinky, které se neustále neposlušně vytahují za sluníčkem přesazovat hlouběji, pak je, jestli vám tohle přežily, přesadit zvlášť.. a včas je pak zasadit ven.. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale ze semínka (stousty semínek) mi vyrostla rajčata, jedna kopretina a bazalka, která odešla o něco málo později :-D. Kvůli třítýdennímu pobytu na Sicilii jsem ta svoje rajčata po téhle piplanině a jemné důkladné péči nestihla ani včas zasadit ven a nechala jsem jen dvě (ale chytla se krásně!!)

   Přečetla jsem si, že jde předpěstovat i slunečnice, které za oknem rostly jako o závod, ale moc mi přerostly, takže potřebovaly oporu a já je tak tak stihla přesadit. (chytly se všechny), včetně nečekaných semínek v kompostu, které díky lepšímu hnojení vyšplhaly a dorostly do obřích rozměrů..








Po návratu z dovolené nás pak čekal nejen přerostlý trávník, ale i totálně zarostlé záhony - plevelem :-D Ani jsem nevěděla, co mám plít..  viz foto

Co jsem tedy zasadila a sklidila:
jahody- rostou samy, chtějí vodu a občas přihnojit (ne když už mají plody), loňské hodně vyrostly
saláty, kedlubny- potřebují hodně vody a dobrou půdu
květák, zelí- dostala jsem sazenice, musí se včas sklidita, aby je nesnědl hmyz
špenát ani ředkvičky mi nevyrostly, špenát šel do květu..asi jsem je zasela moc pozdě
rajčata- chtějí hodně vody a později "protrhat", aby zrála a ne jen kvetla
okurky- hojně rostly jak nakládačky ze sazeničky, tak i ze semínek a taky salátovky (ty mi teď bohužel objevila Brigita a myslím, že sklizeň už nebude..3 sklenice jsem ale naložit stihla :-D
mrkev- zatím roste, potřebuje půdu bez kamenů, aby rostla rovně a protrhat,aby měla místo
řepa- dnes jsem sklidila první mini, zasejí se rovnou do země, ale musí se pak protrhat na vzdálenost cca 5cm, aby měly místo růst
lilek- mám sazeničku "moneymaker", jeden už roste
dýně- mám ze sazeniček, které kupovala tchýně a ani nevím, co z toho bude,ale rostou a rostou
hrášek- zasadila jsem ho málo, Zoe už vše snědla :-) rostly snadno, nevadí jim mráz
fazole- chytly se mi tmavé fazole z obchodu, zkoušela jsem i bílé a mungo, ale ty tak nerostou
brambory jsem zasadila cvičně do kompostu, teprve budou

Máme už i vlastní maliny, rybízy a v neposekané části zahrady bujně rostou ostružiny, o které jsme se vlastně nestarali nijak, ale byly výborné.

První jablíčka nesly i jabloně zasazené loni na jaře. Neskutečně tu ale řádí mšice..potvory. Zatím zkouším boj česnekem a kvašenými kopřivami. Příští rok zkusím i květiny (viz tento článek)

Dobře roste i kopr, fenykl..zasazené ze semínek z "koření"